Gagarin hleděl na Zemi skrz průzor ze safíru vyrobeného asi v Ústí. Vůz, kterým první kosmonaut jezdil v Praze, pak najdete ve sbírkách Národního technického muzea
Sberatel.info
6. května, 2021
Sovětský kosmonaut Jurij Gagarin se před šedesáti lety jako první člověk podíval z kosmické lodi Vostok 1 na Zemi skrz průzor ze safíru, který mohl pocházet z chemičky v Ústí nad Labem. Legenda o utajené výrobě safírů pro sovětský zbrojní a raketový průmysl se ve firmě předává přes generace.
V podnikovém archivu chemičky se nikdy žádné doklady nenašly, historici ale informaci považují za velmi pravděpodobnou. „To, že o tom není žádný záznam, lze přičíst tomu, že šlo o Sovětský svaz. Pochybuji, že by se u nás vůbec nějaký dokument našel. Potvrdit, nebo vyvrátit to, že materiál z Ústí byl použit v sovětském kosmickém průzkumu, mohou jen archivy a kolegové z Ruska. Já už jsem některé požádal o spolupráci,” řekl ředitel ústeckého muzea Václav Houfek. Do Sovětského svazu podle něj mohly být vyvezeny výrobky nebo know-how ústecké chemičky.
Legenda nebo skutečnost?
Ve Spolchemii se sériově začaly vyrábět korundy v roce 1947. „Mezi vlastností safíru patří chemická, mechanická a tepelná odolnost, je to elektrický izolant, kámen, který odolává teplotním šokům a chrání proti UV a gama záření. To jsou vlastnosti, které ho předurčují k využití v kosmickém výzkumu či ve šperkařství,” uvedl projektový manažer chemičky Michal Jüngling. Potvrdil, že se mezi zaměstnanci traduje příběh o průzoru pro kosmickou loď, s níž 12. dubna 1961 Gagarin vystoupal až do výšky 327 kilometrů.
Sériově se vyráběly v chemičce malé safíry. Průzor měl zhruba deset centimetrů v průměru. „Sklo by extrémní zátěž nevydrželo, mimořádně tvrdý korund, tedy safír, ano. Několik experimentálních výrobků tohoto typu se dodnes ve Spolchemii dochovalo a jeden jsme nyní získali do sbírky,” uvedl historik Martin Krsek. Do sbírky muzeum dostalo také další artefakty spojené s výrobou i samotné korundy.
Znalosti z Ústí byly využity i pro naváděcí systémy raket
Mezi roky 1960 až 1961 vylétlo pět testovacích exemplářů Vostoku v rámci přípravy na první let člověka do vesmíru. V té době se korundy vyráběly v rámci tzv. východního bloku pouze v Sovětském svaze a Československu. „Z pamětí československého zpravodajského důstojníka Ladislava Kubizňáka vyplývá, že Sověti využili znalostí jednoho ústeckého chemika pro výrobu extrémně velkého korundu pro naváděcí systém raket. Uvádí, že zásluhou toho dokázali v roce 1960 sestřelit americký špionážní letoun U2,” uvedl Krsek s tím, že tak do sebe zapadají všechny informace. „Pokud bychom byli u soudu, řekl bych, že řada nepřímých důkazů vede k usvědčení,” dodal.
Umělé korundy z Ústí se využívaly po roce 1989 v americkém kosmickém programu, sloužily i pro výrobu neprůstřelných skel, optiky, LED svítidel i ve šperkařství. Výroba skončila v roce 2015 kvůli levnější konkurenci z Číny. „Je to něco, na co můžeme být v naší chemičce, která je jednou z nejstarších fungujících na světě, hrdi,” řekl mluvčí Spolchemie Jan Charvát.
Gagarinův vůz existuje dodnes, model ZIS 110 jezdil hlavně při vojenských přehlídkách
Jurij Gagarin zamířil po svém slavném letu jako do první zahraniční země do tehdejšího Československa. Otevřený přehlídkový automobil ZIS 110 B, kterým 28. dubna 1961 jezdil po Praze, se nachází ve sbírkách Národního technického muzea (NTM). V Praze pobyl dva dny. Teprve potom přišly na řadu další země, mimo jiné Itálie, Brazílie, Kanada, Japonsko nebo Velká Británie.
Otevřené vozy ZIS 110 jezdily v 50. a 60. letech při vojenských přehlídkách v bývalém Československu. Na počátku jejich vývoje stáli dva nejvyšší představitelé USA a Sovětského svazu. Americký prezident Franklin Delano Roosevelt představil a následně daroval Josifu Vissarionoviči Stalinovi model Packard Super Eight z roku 1942.
Když jela limuzína moc rychle, svítil rychloměr červeně
Stalin rozhodl, že konstruktéři vyjdou z tohoto vozu při konstrukci podobných sovětských automobilů ZIS 110, které však nebyly věrnou kopií amerického vzoru. Obří šestimetrové limuzíny měly většinou černou barvu, existovaly ale také tmavě modré a dokonce i bílé vozy. Zajímavostí bylo podsvícení rychloměru na přístrojové desce, které měnilo svou barvu v závislosti na rychlosti. Do 60 kilometrů v hodině zářilo zeleně, do 120 kilometrů v hodině modře a výše červeně.
Do Československa se Gagarin podíval ještě v roce 1966. Do osudné havárie cvičného letounu MiG-15, při kterém Gagarin zahynul, tehdy zbývaly necelé dva roky.
ČTK, JJ, foto: archiv, Wikipedia a NTM
Sběratelské aukce
