Až přijde zájem získat třetí, čtvrtý a další exponát, to je pak sběratelská jiskra, která se změní v plamínek!

Co a kdy jste původně začal sbírat?

Asi jako každý kluk v padesátých letech jsem sbíral zápalkové nálepky. Pak jsme s bratrem objevili sbírku známek po otci a pěkně jsme ji zničili.

Kdy se se ustálil hlavní objekt Vašeho zájmu, tedy sýrové etikety a proč zrovna ty?

Po základní škole jsem šel do Kroměříže studovat na mlékárenskou průmyslovku. Jako prvňáci jsme byli posláni na půdu školní mlékárny uklidit a tam jsme našli staré školní etikety z let ještě před první světovou válkou. Začali jsme sbírat etikety skoro celá třída na praxích a cestách. Byly pro nás vlastně suvenýrem, sběratelský zájem přišel až později.

Jedna z prvních etiket ve sbírce, Mlékařská škola Kroměříž, asi rok 1910.

Jak jste sbírku budoval za socialismu, kdy nabídka tuzemských mlékáren byla omezená a unifikovaná?

Etikety byly fádní a vesměs špatně tištěné, ale byly dokumentem toho, jak u nás mlékárenství vypadalo. Začali jsme se zajímat o zahraniční výrobce a opatřovali jsme si adresy tak, jak kdo uměl. Poštovné stálo korunu, tak jsme na firmy posílali žádosti o etikety, na které tenkrát sýrárny odpovídaly.  Pak jsme objevili v zahraničí sběratele se stejným zájmem a naše etikety jsme s nimi vyměňovali.

Jak jste naopak po revoluci dokázal (bez internetu) evidovat nové etikety všech nově vznikajících (a zanikajících) podniků plus výrobky, které začaly proudit na českých trh ze zahraničí?

Evidence etiket vzniká při zařazení do sbírky. Každá sbírka má systém řazení a podle něho se řídí. Systém je důležitý, protože šetří čas. Etikety Francie jsou řazeny podle departmentů, Německo podle spolkových zemí, Španělsko podle provincií a podobně i další.

Je dnes, konkrétně v případě sýrových etiket a obalů, situace pro sběratele horší nebo lepší než v minulosti? To znamená, jdou firmy cestou unifikace designu, který nemění několik let, nebo se naopak snaží motivy střídat, aby zaujaly nejen zákazníky, ale také sběratele? Jsou nějaké konkrétní příklady?

Nových etiket je velké množství, což by byla pro sběratele dobrá situace. Ale není, protože v současnosti se etikety shání velmi obtížně. Pro sběratele je lákavá každá značka sýra, která se mění a tvoří velké série, které zachycují grafický vývoj základního námětu. V tom vyniká společnost BEL, její Veselou krávu najdete po celém světě ve stovkách variant. U nás jsou stále nové etikety značek Apetito, znovu se objevuje vrána a liška Laktosu a pokračuje Lipno a Madetka společnosti Madeta a.s. Novinky námětů se samozřejmě objevují, ale všechny etikety jsou cíleny především pro zákazníky.

Vzácná plechová krabička firmy Gerber, která vynalezla tavené sýry.

Co byste poradil sběrateli, jak sbírku budovat a přitom se v ní „neutopit“, tedy,  jak ji kategorizovat a skladovat? Jak tvůrce největší sbírky sýrových etiket na světě čítající přes 210 000 kusů s tím asi máte konkrétní zkušenost…

Každý člověk, který se rozhodne pro nějaký sběratelský obor, by měl zvážit svoje časové možnosti a vymezit prostor, kam sbírku uloží. Tak, jak budou exponáty přibývat, musí si zvolit způsob řazení, aby se ve sbírce vyznal.  Měl by se zkontaktovat se sběrateli stejného oboru pro výměnu exponátů i zkušeností. Etikety je nejlepší umístit na papíry formátu A4 a šetrně připevnit. Listy uložit do kartových desek nebo šanonů a skladovat je nastojato, aby papír a etikety mohly „ dýchat“.

Vám se nakonec povedlo svěřit sbírku do rukou společnosti Laktos, kde o ni můžete pečovat a dál ji rozvíjet. Co byste poradil sběratelům, jejichž objekt sběratelského zájmu, takovou věc neumožňuje?

Moje dohoda je výjimečná a byla možná pochopením majitele Laktosu, který umožnil, aby největší světová sbírka dále rostla a dokumentovala tak vývoj obalů sýrů a mléčných výrobků na světě. Umístit špičkovou sbírku je možné jinému sběrateli, anebo zkusit dohodu s některým muzeem.

Několik desítek let jste stál v čele Klubu sběratelů kuriozit, který je jednou z nejsilnějších sběratelských organizací u nás. Zažil jste tedy několik generací sběratelů všeho možného.  Měli všichni nějakou společnou charakteristiku? Jde nějak definovat „sběratele“?

Sběratel je člověk nápaditý, vytrvalý, se smyslem pro systematičnost a estetiku. Skoro u všech oborů by měl být i zájem o historii. Ale vždycky jsem byl pro to, aby každý sbíral tak, jak ho to těší. To znamená, někomu   stačí radost z několika přírůstků, jiný potřebuje sbírku jako studijní materiál. Je škoda, že v poslední době opadá zájem o sběratelství hlavně u mladé generace, protože mají spoustu jiných možností, kterým se mohou věnovat.

Stará etiketa mlékárny Klatovy.

Jak byste definoval, co už „je sbírka“? Já třeba říkám dceři, že když má od něčeho tři kusy, tak už je to základ sbírky… 

Dceři to říkáte správně, člen Klubu sběratelů kuriozit Jiří Suchý říká, že už dva kusy by mohly být sbírkou. Ale ty kusy se stanou sbírkou až tehdy, až přijde zájem získat třetí, čtvrtý a další exponát. To je pak sběratelská jiskra, která se změní v plamínek.

Také ji nabádám, aby se od dostupných věcí, které sbírá, snažila vždy získat dva exempláře, aby měla jeden na výměnu. Ta byla dříve velmi důležitou součástí sběratelství, protože na věci neexistovaly katalogy, které by určily jejich cenu a lidé obchodovali více na „emocionální“ bázi než na té finanční. Jakou roli hraje „výměna“ ve sběratelství dnes?

Výměna byla v minulosti běžná – obvykle kus za kus bez dalších podmínek. Postupně docházelo k tomu, že někteří sběratelé nebyli schopni exponáty získat a pokud je chtěli, museli je koupit. Cena se upravovala poptávkou a Aukro způsobilo největší růst cen i u materiálů, které měly dříve cenu jen radosti. Výměna probíhá hlavně korespondenčně mezi sběrateli, kteří se dlouho znají a věří si. Existují sběratelé, kteří výměnu poštou přijmou a neodpoví. Ale takoví  lidé se najdou všude.

Vedle otevření hranic byl největší událostí pro sběratele v posledních třiceti letech rozmach internetu. Jak se na něj ve vztahu ke sběratelství díváte vy?

Internet přinesl do sběratelství dobré i špatné. Dobré v tom, že existuje možnost získání informací, adres, zajímavostí i sběratelských předmětů. Špatné v tom, že přinesl určitou anonymitu, mizí potřeba se se sběrateli scházet, znát se osobně. Z neznalosti kupují zájemci na nabídkách předměty za předražené ceny, které se pak přenáší i na burzy. Ale těch kladných stránek je u internetu víc.

Děkuji za rozhovor a těším se na shledanou na veletrhu Sběratel.

JJ, foto: Lactos Collection

I současná etiketa může být vzácná, tato je z Kosova.

 Na stánku  Klubu sběratelů kuriozit č. 124 najdete letos prezentaci agentury Agentury  Dobrý den z Pelhřimova, která už řadu let mapuje české rekordy a to včetně těch sběratelských. O tom, co bude na veletrhu k vidění, si můžete přečíst zde.

• netradiční sběratelské obory
• zajímaví sběratelé

Související články