„Dej fem ten fek, sem fek!“ aneb „jsou šeky platebním instrumentem minulosti“? Přijďte se seznámit s jejich historií na veletrh Sběratel!

Šek je vlastně formulář, který se po vyplnění stává platebním prostředkem, resp. cenným papírem. První šeky nebo spíše obdoby šeků jsou známy už přinejmenším u starověkých Římanů během 1. století. Muslimští obchodníci používali šekový systém od doby Harun Al.Rashida v 9. století.

Ve 13. století se v Benátkách zrodila směnka pro velké zahraniční transakce, především pro obchody se zlatem a stříbrem, které zůstávalo uchováno bez potřeby velkých přesunů. Podobně se v Nizozemsku kolem roku 1500 objevily depozitní stvrzenky u místních „pokladníků“. Ti uchovávali peníze za určitý poplatek u sebe (v podstatě depozit) a vydávali potvrzení. S těmi se poté obchodovalo, protože byla určitá garance, že každý kdo přijde se stvrzenkou, dostane po jejím předložení svoji hotovost.

U zrodů šeků stáli Angličané

V moderní historii se zrodil první „chegue-paper“ v Bank of England v roce 1717. Bankéři si takto mezi sebou vyměňovali své šeky a udržovali zůstatek na připsaných kontech, dokud nebyl šek vyrovnán. Mezibankovní obchody se šeky narůstaly a v roce 1770 vznikla neformální burza v pivovaru Five Bells v Londýně, vznikla tak první zúčtovací banka (clearing house).

Dalším krokem byla šeková knížka

V USA byly vydány první šeky Alexandrem Hamiltonem v roce 1784 a nejstarší dochovaná šeková knížka pochází z roku 1790. První bankou na světě, které v roce 1811 zavedla tisk jmen na šeky jejich držitelů byla Commercial Bank of Scotland. Bank of England zavedla šité svazky o 50, 100 nebo 200 ks formulářů pro své zákazníky a z těchto knih se staly postupně klasické šekové knížky. i formáty šeků se postupně vyvíjely až k určitému unifikovanému formátu.

Znáte český „Zaručený šekový systém“?

V roce 1931 byla přijata Ženevská úmluva o sjednocení šeků, tzv. Ženevská šeková konvence, kterou přijaly evropské a jihoamerické státy a Japonsko. USA a Britské společenství se však dohody neúčastnilo. V roce 1959 byla schválena norma pro mezinárodní třídění šeků, zavedeny první automatizované čtečky apod.

S nárůstem automatizace vzrostl počet vydávaných šeků, který trval až do 90. let, kdy se přešlo na počítačové bezhotovostní způsoby placení. Také šeky se pokoušely držet krok s dobou a od roku 1969 byl zaveden v mnoha zemích tzv. cheque guarantee, které byly provázeny kartou, která sloužila jako průkaz k vydaným šekům. Každý šek byl vydán na přesnou, garantovanou částku. U nás na podobném principu fungoval od roku 1994 „Zaručený šekový systém“ Ten se sice už nepoužívá, ale oficiálně stále existuje a nikdo ho dosud nezrušil.

Obdobou britských garantovaných šeků byl v Evropě systém Eurocheque, který se později propojil také s Velkou Británií. Šeky byly na částku domácí měny (např. marky, libry atd.) a mohly být proplaceny kdekoliv, kde byly po Evropě akceptovány. Banka, která vydávala šeky garantovala předložiteli, že daný šek je krytý. Vzor podpisu na šeku musel být shodný s podpisovým vzorem na kartě, kterou bylo nutné se šekem předložit.

Jak fungují cestovní šeky

Zvláštní kategorií šeků jsou šeky cestovní. Ty byly vydány na konkrétní hodnotu, na rozdíl od klasických bankovních šeků, kde si částku doplňuje ten, kdo šek vystavuje. V podstatě si je zájemce v bance koupil, aby mu v zahraničí šek v tamní měně proplatili. Jde tedy o předplacení na rozdíl od šeku, který se inkasuje až po předložení.

První cestovní šeky vydala London Credit Exchande Company 1. ledna 1772, které bylo možné předložit v devadesáti evropských městech k proplacení. Mezi nejstaršími nebankovními společnostmi, které šeky vydávají je firma Thomas Cook, která vydává své šeky od roku 1874. Podobně American Express začal vydávat své šeky od roku 1891. Jde dnes o největšího vydavatel cestovních šeků na světě.

Šeky vytlačil Internetbanking

S přelomem tisíciletí se začaly šeky vytrácet z nabídky bank, nahradil je Internetbanking, platební karty a další možnosti převodu peněz. Přesto šeky stále existují a doposud je vydávají i naše tuzemské banky. Bankovní nebo osobní šeky jsou dosud přežívajícím platebním systémem, bez kterého se nejde tak zcela obejít.

„Dej fem ten fek, sem fek!“

Šeky byly velmi často námětem nebo hlavním „hrdinou“ mnoha filmů nebo seriálů. Vzpomeňte si na dražbu v šantánu Riviera ve filmu „Anděl s ďáblem v těle“ (1983), kdy stavitel v podání Radoslava Brzobohatého přebíjí šekem na 10 000 Kč příhoz poslance Nykodýma (Josef Vinklář), který platí hotově a nemá u sebe dost peněz.

Také slavná detektivka „Smrt černého krále“ (1971) se točí kolem dvou šeků předložených inkasistou Králem v Bankovním domě Kolinger a spol. Na jednom z nich byl dokonce zfalšován podpis prokuristou Hrádkem (Valtr Taub).

O rok dříve než předchozí film byla natočena komedie „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“, který se točí celý okolo šeku na 1 000 000 $. Hlavní hrdina, učitel Georg Camel v podání Lubomíra Lipského ho dokonce sní. Jeho „znovupřivedení“ na svět je však ve filmu lehce přeskočeno.

Ani seriály se šeku, jako hlavní zápletce nevyhýbají. První série české seriálu „První republika“ se točí nejen okolo vraždy, ale zejména šeku, na který byla vybrána vyšší částka, jenž byla údajně továrníkem Léblem zdefraudována (Jan Hrušínský). Ve skutečnosti byl tím padouchem někdo jiný.

Podklad šeku použitého v seriálu První republika poskytlo Muzeum cenných papírů a kromě původního šeku, máte možnost vidět i originální filmovou rekvizitu, která z něj vznikla. MCP koneckonců s filmovými štáby často spolupracuje a tak různé další šeky a dokumenty můžete vidět i v dalších řadách První republiky nebo v jiných filmech a seriálech točených v České republice a to i v zahraničních produkcích.

Co uvidíte na výstavě

 MCP pro letošní veletrh Sběratel připravilo právě výstavu různých šeků z celého světa i z našeho území, aby v jubilejní rok 100. výročí vzniku Československa, připomnělo zlatou éru šeků. Pro tuto mimořádnou událost vydalo limitovanou emisi pamětních šeků právě k tomuto výročí. Kromě toho vznikl k 10. výročí vzniku nadačního fondu MCP jubilejní šek, opět vydaný v limitované edici. Všechny tyto šeky budou k dispozici na stánku MCP, které je již pravidelným vystavovatelem na Sběrateli.

Rudolf Píša, Muzeum cenných papírů, foto: archiv autora

• Muzeum cenných papírů
• šeky
• skripofilie

Související články