Seriál: Dobrodruh paleo – geologie, o kterém psal i Jan Neruda
Sberatel.info
15. února, 2019
Otakar Feismantl (20. listopad 1848, Stará Huť u Berouna nebo Hýskov – 10. únor 1891, Praha) byl synem Karla Feismantla (1819 – 1885), znamenitého geologa a paleontologa, který by si v tomto přehledu zasloužil podobné umístění. Vystudoval medicínu a nějaký čas byl i lékařem, leč na naléhání otce (kterého asi nebylo příliš zapotřebí), vystudoval i geologii a paleontologii.
V r. 1873 se podílel na výstavě ve Vídni, věnované uhelným útvarům v Rakousko uherské monarchii a zároveň se stal asistentem geologického ústavu ve Vratislavi, kde působil do konce r. 1874. Do této doby stačil vydat okolo 30 odborných pojednání, věnovaných převážně kamenouhelným lokalitám v Čechách, většinou i s litografickými tabulemi nálezů. To svědčí o pracovním tempu, které však nikterak nepoznamenalo kvalitu odvedené práce. V tomto pro něj hraničním roce 1874 je díky vysoké odbornosti jmenován geologem na Indickém geologickém ústavu v Kalkatě. Zde působil do r. 1882(3) a úspěšně uplatnil své dříve nabyté „kamenouhelné“ znalosti.
Po dokončení tamních úkolů vrátil se do Čech se jmenováním profesorem mineralogie a geologie na Pražské technice, kde pracoval až do své smrti.
Titulní list k výsledkům fytopaleontologických nálezů v Indii z r. 1879
Proslavil se i v Austrálii a Tasmánii
Profesor Otakar Feismantel proslavil nejen jméno svoje, ale i naši vlast monumentálním (4 svazky) díle, „The fossil flora of the Gondwana system“, vytvořeným systematickou prací v Indii. Na základě studia zaslaných vzorků z Austrálie vydal se stejným ohlasem (1878-9) „Palaeozoische und mesozoische Flora des östl. Australiens“, vyznamenané první cenou za vědecké práce v Melbourne, později úspěch zopakoval a podle studia vzorků z Tasmánie vydal Uhlonosné útvary v Tasmánii. Obě poslední díla sloučil do kompletu s poněkud květnatým titulem „Geological and palaeontological relations of the coal and plantbearing beds of palaeozoic and mesozoic age in Eastern Australia and Tasmania“, vydaným v Sydney 1891.
Jeho aktivity ani po návratu domů nebraly konce, vydával četná odborná pojednání i vlastní zdařilé kresby z cest po Indii v tehdejších dosažitelných odborných časopisech, jak cizích, tak českých, psal do populárních a vlasteneckých periodik, byl vrchním odborným redaktorem v Ottově naučném slovníku. V Praze r. 1887 vydal spisek Osm let ve východní Indii. Patřil mezi neudržitelné nadšence, kterým je rodná hrouda malá a mohl by být nazýván Emilem Holubem v paleo – geologii.
„Majíť učenci žízeň po vědě nenasytnou, a čím více vědí, tím více žízní“
Janu Nerudovi, který svého času vydával k současným, ale i dřívějším literárním velikánům krátké a typické portrétní charakteristiky, Otakar Feismantel neunikl a posteskl si: „Škoda, že nemohu z Feistmantlových spisů citovat ani jediného verše! Důvod: on žádných veršů nepíše ….. Domnivam se, že Feistmantel byl přirodozpytcem už několik let před svým narozením ….. teď navštívil mladý učenec náš zase Prahu. Ale jen nakrátko, Feistmantel půjde brzy zas do Hindostanu zpět. Majíť učenci žízeň po vědě nenasytnou, a čím více vědí, tím více žízní. V Hindostanu závodí Feistmantel s proslulými vědátory anglickými — »věda je jako moře, nese tisíce korábů, a plovou podle sebe, v přátelství — i v nepřátelství«.
Karel Mařík, www.gemsmarik.com
Předcházející díly seriálu najdete zde:
https://www.sberatel.info/od-stradoveku-po-soucasnost-zakladatele-mineralogie-cech-moravy-slovenska/
Sběratelské aukce
