Vděčíme mu mimo jiné za kostru velryby v Národním museu a dodnes je jednou z největší osobností domácí zoologie a paleontologie. Přečtěte si, co všechno za svůj život stihl Antonín Frič

Bratry Antonína Friče byli Josef Václav Frič (1829–1890), Václav Frič (1839–1916), Vojtěch Frič (1844–1918) a strýc Albert Vojtěch Frič (1882-1944) a jací to byli lidé, nechť si zájemci sami vyhledají. K výše uvedeným hodnostem přičtěme ještě ředitelování zoologických a paleontologických sbírek v Českém museu.

Od asistenta u J. E. Purkyně až k profesuře na české části zoologie

Již od r. 1848 v něm Antonín Frič pomáhal pořádat sbírky a to během tříletého studia práv na pražské univerzitě. Roku 1854 přestoupil na lékařskou fakultu (MUDr. 1860). V muzeu od r. 1852 asistoval při zoologické sbírce. Na univerzitě byl v letech 1861–63 asistentem u J. E. Purkyně ve Fyziologickém ústavu, r. 1864 získal venia legendi (docentura, právo přednášet) na technice pro obor zoologie a geologie. R. 1864 po založení Komitétu pro přírodovědecké prozkoumání Čech byl zvolen jeho zapisovatelem a r. 1870 jmenován profesorem zoologie na technice, r. 1871 mimořádným profesorem zoologie s českým vyučovacím jazykem na pražské univerzitě, po rozdělení školy se r. 1882 stal řádným profesorem zoologie na její české části. Na fakultě vybudoval zoologickou laboratoř.

I Fričovi vděčíme za známou kostru velryby z Norska

Od šedesátých let rozvíjel představy Františka Palackého o úloze muzeí, která měla sloužit nejen účelům sbírkovým, ale i výukovým a osvětovým. R. 1864 založil geologicko-paleontologické oddělení muzea a od r. 1880 je vedl. Zasloužil se o vybudování sbírek, r. 1892–1902 je instaloval v nové budově na Václavském náměstí (měl osobní podíl na získání nejznámějšího exponátu, kostry velryby z Norska a jen jeho zásluhou se unikátní sbírka J. Barrandea dostala do paleontologického oddělení). Vytvořil z muzea centrum českého faunistického výzkumu a obklopil se mladými spolupracovníky. Podnikal cesty na Balkán a do západní Evropy. R. 1860 zprostředkoval poznatky z muzeí ve Velké Británii i o knize Ch. Darwina O vzniku druhů přírodním výběrem (On the Origin of Species…, 1859), jejímž se stal propagátorem v českém prostředí. R. 1899 pobýval v USA.

Antonín Frič (1932 – 1913) jako již zkušený prosektor

Vydal na sto sedmdesát prací z geologie a paleontologie

Badatelsky se zabýval zoologií ptáků, studiu ryb, netopýrů, od šedesátých let se zaměřil na bezobratlé a korýše. R. 1872 se v edici Archiv Komitétu pro přírodovědecký výzkum Čech pokusil o soupis obratlovců žijících na českém území. Postupně byly jeho biologicko – zoologické názory překonávány a proto se odkláněl k neživé přírodě.

Zapojil se do činnosti geologické sekce Komitétu pro přírodovědecký průzkum Čech a spolu s J. Krejčím (viz též) zahájil výzkum české křídové pánve a spolu s ním r. 1863 popsal tehdy nově objevenou Chýnovskou jeskyni. R. 1879–1901 publikoval poznatky z uhelných dolů od Nýřan v díle Fauna der Gaskohle…, které přineslo popisy sto osmdesáti devíti druhů stegocefalů (krytolebců), primitivních ryb, plazů, mnohonožek, pavouků, korýšů, hmyzu, z toho řadu nových. Frič se dotkl i archeologie z lokalit okolí Prahy, ale s nepříliš velkým úspěchem. Frič vydal na sto sedmdesát prací z geologie a paleontologie.

S Muzeem se nakonec rozešel ve zlém

Věnoval se také popularizaci, ohlas získala jeho Malá geologie čili nauka o vrstvách kůry zemské (1875). Od sedmdesátých let do r. 1906 s vynaložením vlastních prostředků vydával časopis Vesmír, dodnes vycházející a časopis Živa dodnes uděluje nadějným mladým přírodovědcům Cenu Antonína Friče. Byl dobrým pedagogem, který u žáků dokázal vzbudit nejen zájem, ale některé i finančně podporoval.

Často zmiňovaný spor s Emilem Holubem není doložen (odmítnutí umístění zoologických sbírek v Museu ?). Získal mimořádné mezinárodní uznání, ale výlučné postavení v Muzeu a na České univerzitě vedlo k jeho autoritativnímu a konfliktnímu chování. S Muzeem se Antonín Frič rozešel ve zlém. Když r. 1913 po svém odchodu z Muzea zemřel, na pohřeb nepřišel téměř nikdo z jeho bývalých kolegů, a to přesto, že se jednalo o jednu z největších osobností Národního muzea. S manželkou Marií měl dceru Marii (druhou dceru, Ludmilu, vyženil). Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze. R. 1932 bylo v panteonu Národního muzea odhaleno Fričovo bronzové poprsí od V. Markupa.

Velký propagátor české řeči

Pokud jsi čtenáři dospěl až do těchto míst, musíš se dozvědět, že výkaz Fričových aktivit byl mnohem rozsáhlejší a jen moje obava, že se stane nudným, nutí mne, abych ty drobnější vynechal, jakož vynechávám všechna jeho vyznamenání, ocenění, jmenování. Přese všechny výhrady, zmíněné k jeho osobě, zaslouží si tato persona náš obdiv nejen pro ten překvapující rozsah profesionálně zvládnutých oborů a jejich nepřetržité zpracovávání.

Fričova bysta v panteonu Národního musea v Praze

Podle mého mínění zaslouží si mnohem větší obdiv za to, že zdrcující většina jeho aktivit, písemných a verbálních projevů, byla cílena na české prostředí v české řeči. Druhá polovina 19. století byla u nás poznamenaná obrozeneckými aktivitami, na nichž měly zásluhu již dříve zmíněné Rukopisy – Královédvorský a Zelenohorský, v současnosti považovanými za falsa (za ty je považuje dokonce i Jára Cimrman ve své knize Rukopisy dnes a kdysi, naopak ale dodnes o tom pochybuje Česká společnost rukopisná – www.rukopisy-rkz.cz/rkz/).

Do podvodů se zapletli tehdá V.  Hanka, J. Linda, F. Horčička, J. Jungmann, F. Palacký, všichni to popřeli, poslední dva velmi vehementně. Jako „expert“ se zapletl i August Corda, již dříve uvedený v tomto přehledu, a čtenář si jej jistě vyhledá. Jestli Fričovo vlastenectví bylo také motivováno touto obrozeneckou atmosférou, není nikde výslovně uvedeno, ale již zmínky o kontaktech s J. E. Purkyněm a F. Palackým dávají tušit, že spolu nehovořili jen o vědách.

Čerpáno převážně z Biografický slovník, historický ústav AVČR

Autor Karel Mařík – http://www.gemsmarik.com/nabidka_/nabidka_cz_.htm

 foto: archiv autora

• diamanty
• drahé kameny
• Karel Mařík
• magazíny o sběratelství
• minerály
• muzeum
• netradiční sběratelské obory
• zkameněliny

Související články