Sbírám dětské knížky a liché ponožky, říká autorka Lichožroutů. Ti mají nově vlastní známky
Sberatel.info
24. Juni, 2024
„Padre, velký šéf ponožky hromadí, tady se o sbírání mluvit nedá…,“ odpovídá s úsměvem na otázku, zda jsou Lichožrouti sběratelé, výtvarnice a režisérka Galina Miklínová. Právě svět Lichožroutů, který vytvořila společně s básníkem Pavlem Šrutem, nyní ožil také na nových známkách České pošty.
Neobyčejné tvory pojídající jen jednu ponožku z páru oba autoři poprvé představili ve společné sbírce básní pro děti Příšerky a příšeři. Po knižním bestselleru pak následoval úspěšný animovaný film. V obou případech dala Lichožroutům podobu Galina Miklínová, takže není překvapením, že je podepsána i pod výtvarným návrhem nové poštovní ceniny.
Každá z deseti známek s nominále „B“ (27 Kč), jež tvoři příležitostný samolepicí poštovní aršík, patří jednomu z Lichožroutů. Svou známku tak má Vasil, Pepa Padrát, Padre aka Velký šéf, Hihlík, Tulamor a Ramses, Kudla Dederon, děda Lamor, Škrtič Čango, Kawa i Kojoti.
Součástí emise je i pětice obálek prvního dne vydání (FDC), jejichž motivy jsou hromada ponožek s jedním lichožroutem, lichožrout kradoucí ponožku z prádelní šňůry, lichožrout běžící za ponožkami, lichožrout sající několik ponožek najednou a lichožrout konzumující ponožku.
Celou emisi vytiskla Tiskárna Hradištko ofsetem v nákladu 61 300 kusů a FDC digitálním tiskem po 2 600 kusech.
O tom, jak těžké bylo převést po knize a filmu Lichožrouty také na poštovní známky, nám pověděla Galina Miklínová osobně.
Jste zkušená výtvarnice a ilustrátorka, vytvoření poštovní známky má ale svá specifika. Motiv jinak vypadá v originální velikosti a pak ve zmenšeném formátu, který je známce striktně určen. Jak jste se vyrovnala s tím, že musíte respektovat omezení daná formátem a přitom zachovat hravost, kterou kresbičky Lichožroutů mají?
Kreslím své ilustrace většinou 1:1, což je pořád o dost větší formát, než kniha, ale zase to není tak moc veliký rozdíl. Kdybych dělala velkoformátové obrazy, asi by se mi cesta hledala obtížněji. Navíc mám velmi detailní rukopis, což se ukázalo jako dobré východisko pro formát známek. Jsem ve známkové tvorbě nováčkem, takže jsem se samozřejmě ujišťovala o správnosti mého směřování jednak konzultacemi s oddělením známkové tvorby České pošty a samozřejmě jsme s grafikem Jirkou Vaňkem ze studia Carton Clan návrhy podrobovali všem různým testům. Co se týče hravosti, Lichožrouti ji mají v sobě, od počátku jsou v kresbě rozverní a drobnější formát jim sluší.
Lichožrouti dávno patří do nadgenerační krajiny ryze českých pohádkových postav jako je Krteček, Bob a Bobek nebo Spejbl a Hurvínek. Jak se jim daří v zahraničí? Předpokládám, že problémy s ponožkami řeší lidé v Evropě, Americe i Asii…
Děkuji za kompliment, jsem za jejich zařazení mezi velikány českých postaviček moc vděčná, jen mne mrzí, že se toho nedožil autor textu Pavel Šrut. Vím, že by ho to velmi potěšilo. Nicméně ze známek se radují známí i neznámí, takže věřím, že ta pozitivní energie tam někam k němu pronikne a předá se. Lichožroutům ve světě se daří výtečně, vždyť ponožky se lidem ztrácí opravdu napříč kontinenty, jak jsem se o tom mohla při cestách s Lichožrouty do rozličných zemí, ať už s knihou, nebo s filmem, který jsem režírovala, přesvědčit. Knihy vyšly ve dvaceti jazycích, film vyhrál na festivalech v Indii a v Americe, což dokládá, že jim rozumějí všude.
Měla jste sama nějaký vztah k filatelii nebo známkové tvorbě předtím, než jste začala pracovat na lichožroutském známkovém listu?
Ano, jako malá jsem sbírala známky, vedli mne k tomu rodiče. Dodnes si pamatuji hrnec s vodní lázní kde se známky odlepovaly, pak sušily na pijáku a rovnaly v tlustých knihách a nakonec nadšeně ukládaly do alb. Vášeň mi bohužel nevydržela, na vysoké škole už jsem ji opustila, ovšem známky z pohlednic a dopisů odstřihávám ze zvyku dál a schovávám je do velké krabice. Třeba na ně někdy ještě dojde… Byla jsem byla nesmírně nadšená, když mne Česká pošta oslovila, jednak pracovat na známce pro mne byla čest a jako bonus ztvárnit vlastní motiv? To už byla úplná nirvána.
Sbíráte Vy sama něco zajímavého?
Sbírám dětské knížky. Samozřejmě se to pojí s mou profesí a také mne k tomu dovedl tatínek, který sbíral hodně věcí a také nám dětem každému nějakou sbírku založil, sám ovšem to dotáhl do dokonalosti. (pozn. aut.: Jiří Hůla, založil Studijní archiv GH (Archiv výtvarného umění), který je dnes zřejmě největší specializovanou sbírku materiálů o současném českém a slovenském výtvarném umění. Věnoval se zejména práci na informačním systému abART, který byl vyvinut pro zpracování dokumentů uložených v archivu a slouží od roku 2003 jako obsáhlá internetová databáze českého a slovenského výtvarného umění.)
A sbírá něco originálního, vyjma ponožek, také některý z Lichožroutů…?
Tak Padre, velký šéf ponožky hromadí, tady se o sbírání mluvit nedá… a Kudla Dederon je krade ve velkém a celé páry, což je podle lichožroutích zákonů nepřípustné. Lichožrouti nemají krást, ale dělit se s námi lidmi, oni jednu, my jednu….
O jiné sbírce nevím, snad jen Hihlík sbírá dobré skutky. Ale vzpomněla jsem si, že jsem vlastně začala já sbírat ručně pletené liché ponožky. Zjistila jsem to nedávno, kdy se ukázalo, že už jich mám celý pytel. Nebyl v tom žádný úmysl, proste se to tak stalo, líbí se mi ta ruční práce, která je na nich patrná, jak jsou nedokonalé. Jsem prostě duší Lichožroutka.
JJ s využitím materiálů České pošty, foto: Česká pošta
Sběratelské aukce
