Prostorné wartburgy jsou i po třiceti letech ve stínu slavnějších trabantů

Podobně jako za menším bratříčkem zůstávaly i za “warťasem” oblaka dýmu, také on ale majitelům poskytoval spolehlivé služby.

Motor wartburgu byl sice dvoutakt jako u trabanta, na rozdíl od něj byl ale vodou chlazený a disponoval třemi válci o objemu 900 a později 992 kubických centimetrů a zhruba dvojnásobným výkonem až 50 koní. Jeho původ je možné vystopovat do doby před druhou světovou válkou, kdy firma DKW vyvíjela vůz, později vyráběný jako dvoudveřová IFA 9. Z něj první wartburg převzal i přední poháněnou nápravu a odpružení.

Typ, který nesl označení 311 a který začal z bran továrny vyjíždět v roce 1956, patří dodnes k nejelegantnějším vozům východní provenience.

Automobil s oblými tvary se vyráběl v řadě variací – základem byl čtyřdveřový pětimístný sedan, existovaly i kombi, kupé nebo kabriolet. Právě “třistajedenáctka” patří mezi sběrateli k ceněným kusům, zachovalé se v Německu prodávají za (v přepočtu) půl milionu korun i dráž. Devět let po představení modelu 311 přišel do výroby mezityp, označený 312, který v karoserii stávajícího modelu skrýval podvozek teprve chystaného typu 353. Všech provedení tohoto vozu se vyrobilo na 300.000 kusů.

Wartburg 353 byl veřejnosti představen na lipském veletrhu v roce 1966 a tehdy asi nikdo netušil, že jen s dílčími úpravami bude z výrobních pásů sjíždět celé čtvrtstoletí. Karoserie nového typu ztratila téměř vše z elegance předchůdce, její tvary ze všeho nejvíc připomínaly několik vzájemně pospojovaných krabic. Co ale zůstalo, byl velký vnitřní prostor – tentokrát ale jen sedanu, kombi a později vyvinutého pikapu – a také nemilosrdně zastarávající dvoutaktní motor.

Konstruktéři v NDR sice přišli s několika návrhy na novou pohonnou jednotku (včetně rotačního Wankelu), případně na celý nový vůz. Už v roce 1968 se ve vývojovém oddělení VEB Automobilwerk Eisenach zrodil wartburg kupé se zbrusu novou karoserií z plastu a motorem od Renaultu. Ze spolupráce s francouzskou automobilkou ovšem nakonec sešlo a bez dopadu na vozový park skončila i několikaletý vývoj automobilu, který měl vznikat v kooperaci NDR a ČSSR.

Z plánů ale nakonec zůstalo jen několik osamocených prototypů v muzeích v České republice a Německu. Nového motoru se wartburg podobně jako věrný souputník trabant dočkal až na konci kariéry v roce 1988. I v jeho případě se jednalo o pohonnou jednotku z produkce Volkswagenu, tentokrát o objemu 1,3 litru. Ani nový motor, kvůli kterému museli konstruktéři wartburg podstatně předělat, ale zastaralý automobil, kterého se celkem vyrobilo skoro 1,4 milionu kusů, nemohl zachránit.

Výroba aut v Eisenachu má bohatou tradici, první vůz se jménem Wartburg (podle blízkého hradu) vznikl ve francouzské licenci už v roce 1898. Začátkem 20. století začala továrna vyrábět auta pod značkou Dixi a v roce 1928 celou firmu převzalo BMW. “Bavoráky” se zde vyráběly až do roku 1942, kdy dostala přednost válečná výroba. Po válce se Eisenach ocitl v sovětské zóně a zařízení poničené továrny mělo skončit v SSSR.

Nakonec ale do továrny vrátila výroba aut, z bran vyjížděly předválečné modely, od roku 1951 pod označením EMW – v té době totiž obnovila výrobu i bavorská továrna a prosadila svá práva na značku (všechny “bavoráky” z let 1945 až 1951 tedy pocházejí z Eisenachu). V polovině 50. let nakonec přišlo nové zadání a továrna se z luxusních šestiválců přeorientovala na dvoutakty pro širší okruh zákazníků. Automobilový průmysl z Eisenachu ale neodešel ani po roce 1991, dnes za městem vznikají vozy Opel.

ČTK, foto: archiv

• poštovní známky
• veteráni

Verwandte Artikel