Největší zlatý poklad nalezl v 18. století nádeník při sekání trávy

Začátkem června 1771 se nad Podmokly přehnala prudká bouře, která rozvodnila i potok protékající obcí. Když se vyčasilo, vyrazil nádeník Jan Koch, zvaný Janota, na louky pod vesnicí sekat trávu. Neušlo mu, že vzedmutá voda potoka na jednom místě podemlela břeh a že se tam něco leskne. K jeho překvapení v bahně leželo množství lesklých žlutých oválů. Chalupník přinesl tyto lesklé plíšky domů dětem na hraní. V potočním břehu pak byly nalezeny další zlaťáky a vrcholem byl velký kovový kotel plný lesklých mincí. Zpráva se brzy donesla k úředníkům majitele zdejšího panství knížete Karla Egona Fürstenberka, kterým byla posléze většina mincí odevzdána.

První písemná zpráva o nálezu pochází až z konce 18. století, podle odborníků lze ale usuzovat, že v potočním břehu se po dvě tisíciletí ukrýval bronzový kotel obsahující asi 5000-7000 zlatých mincí a kromě toho jakýsi nákrčník či náramek, rovněž z masivního zlata. Odhady celkového množství žlutého kovu se pohybují mezi 40 až 50 kilogramy.

Císařovna Marie Terezie svůj zákonný podíl na nálezu odmítla, a tak nechal kníže většinu pokladu odvézt do Prahy, kde byl přetaven na dukáty, a to na 7374 tereziánských dukátů s letopočtem 1771 a na 5000 dukátů s vyobrazením knížete Fürstenberka a s jeho erbem a letopočtem 1772.

Dnes se ví, že mince byly keltské a poklad do země kdosi uložil někdy po polovině prvního století před naším letopočtem, v období, které vědci označují jako mladší dobu laténskou. Nález je o to cennější, že jde o první mince, které se razily na českých zemí.

Do dnešní doby se dochovalo jen několik desítek mincí, asi dvě desítky mincí vlastní Národní muzeum, některé další exempláře se snad nalézají v zahraničních muzejních sbírkách.

Místo nálezu podmokelského pokladu se nachází asi 700 metrů severovýchodně od Podmokel a je označeno malým pomníčkem s vytesaným letopočtem 1771.

O dalších souvislostech pokladu se lze jen dohadovat. Oblast v povodí Berounky patřila k jádru keltského osídlení – poměrně nedaleko od Podmokel je proslulé keltské oppidum Stradonice. Právě s ním je poklad často uváděn do souvislosti. Podporuje to i skutečnost, že také ve Stradonicích se v srpnu 1877 našly mince stejného typu. Většina vědců proto soudí, že do břehu potoka zakopal svůj movitý majetek jakýsi zámožný Kelt v nejisté době, kdy se vláda tohoto etnika blížila v českých zemích ke svému konci. Existují ale i názory, že kovový kotlík měl mystický význam a Keltové jej často používali při náboženských obřadech.

Nález pokladu byl velkým impulzem i pro rozvoj archeologického a numismatického bádání v českých zemích.

K nejvýznamnějším nálezům mincí v českých zemích patří i nález asi 200 zlatých keltských mincí (duhovek) 2. srpna 1877 na místě bývalého keltského hradiště (oppida) ve Stradonicích na Berounsku. Zlatý poklad byl 16. února 1911 nalezen i na okraji Uničova, kde se v hliněném hrnku metr pod povrchem ukrývalo 352 mincí z téměř ryzího zlata, které pocházely ze začátku 17. století

Z poslední doby lze zmínit denárový poklad z Chýště na Pardubicku, takzvaný poklad století, který byl nalezen v listopadu 2015. Tvoří jej téměř 1700 stříbrných denárů z doby počátků české státnosti, které v zemi ležely téměř 1000 let. Dále kupříkladu středověký poklad 1341 mincí, který na jaře 2017 našla žena v obci Řeteč na Písecku. Stříbrné denáry Břetislava I. a Spytihněva II. z 11. století vážily 1330 gramů. A loni v září objevili archeologové na poli u Sepekova na Písecku poklad 700 až 800 stříbrných mincí ze 13. století, z doby krále Přemysla Otakara II.

V Podmoklech si výročí připomněli malou slavností s přednáškami a kulturním programem. Obec před několika lety místo nálezu upravila a doplnila tabulí s popisem, řekl ČTK starosta Luboš Souček.

Nález mincí z různých mladších období dnes není výjimečný, objevení podmokelského pokladu by ale bylo nesmírnou senzací, řekl ředitel Západočeského muzea v Plzni, archeolog Jiří Orna. Keltské duhovky se razily od 3. do 1. století před naším letopočtem a byly to první mince ražené na našem území, připomněl.

Podle archeologa Martina Čechury, autora nové brožury o Podmoklech, je podobný nález snem každého archeologa. “Až asi do roku 2012 to byl naprosto největší poklad keltského zlata v Evropě, respektive na světě, dodnes je druhý největší. Někdy v roce 2012 byl nalezený ve Francii poklad, který měl o něco víc mincí a byl o něco větší,” řekl.

“Najít takový poklad dnes by byla samozřejmě veliká a dlouhodobá práce, ale byla by to asi ta nejkrásnější práce, jakou si archeolog může představit. Asi by se na to sestavil expertní, možná mezinárodní tým největších znalců a řešilo by se to po všech možných stránkách včetně složení kovu, hledal by se zdroj zlata, řešila by se typologie a původ mincí, hledaly by se analogie, odkud mohly pocházet. Dnes bychom uměli vyprávět mnohem širší příběh a okolnosti, ale bohužel ten poklad už nemáme,” poznamenal.

“Přesně nevíme, kolik bylo v nalezeném hrnci mincí, odhaduje se 5000 až 7000 o celkové váze možná až 50 kilogramů, což je naprostý unikát z doby Keltů. Ten soubor musel být uložený do země někdy okolo poloviny prvního století před naším letopočtem,” řekl. I na základě dochovaného mála lze podle něj sledovat nejenom ražby na jednotlivých mincích, ale usuzovat na kontakty mezi různými regiony, které mezi sebou spolupracovaly a obchodovaly. Keltská civilizace byla od zhruba od západního Slovenska po Francii a kontakty probíhaly v rámci širšího území, dodal Menšík.

Více o pokladu najdete na webových stránkách obce Podmokly zde.

ČTK, foto: obec Podmokly, www.brdy.info a www.mince-numismatika.cz

• mince
• Poklad
• rekordy

Verwandte Artikel