„Nesbírejte artefakty jen od stolu, něco zažijte, obohatíte si sbírku a zároveň tím získané předměty získají auru oné události,“ radí sběratel, který letěl posledním letem ČSA

Kdy vás myšlenka letět posledním letem ČSA čistě pro sběratelské potěšení napadla, jak dlouho jste cestu plánoval?

Patnáctého října ráno, tedy nějakých 11 dní před posledním letem, se na několika webech objevila informace o posledním letu ČSA, který byl plánován na sobotu 26. října z pařížského letiště Charlese de Gaulla (CDG) do Prahy, odlet ve 20:15. I když jsem už předtím věděl, že ČSA končí, tak až do této doby jsem tomu nevěnoval větší pozornost. Po přečtení všech těch článků na webu jsem se ale okamžitě rozhodl, že musím letět. Nevěřil jsem tomu, že budou ještě dostupné letenky, natož nějaké levné, ale zkusil jsem letenku vyhledat a při ceně cca 4.700, – Kč nebylo co řešit. Letenku jsem hned koupil, tedy během nějakých 20 minut od prvního nápadu jsem měl letenku v kapse.

Takže žádné dlouhé váhání…

K tomu bych měl jednu zásadní poznámku: všude se dočtete, že je třeba si všechno nejdříve dobře rozmyslet a naplánovat, a hlavně nepodlehnout okamžitým emocím. Já ale už hodně dlouho tvrdím opak. Mnohokrát se mi už totiž stalo, že právě nějakým takovým dlouhým rozmýšlením mi utekla zajímavá příležitost, včetně třeba nákupu Bitcoinů. A pokud jsem o nápadu někomu řekl, obvykle rodině či přátelům, ihned mne z toho nápadu začali zrazovat. Takže moje rada je: pokud se pro něco nadchnete, jděte ihned do toho. Maximálně riskujete, že to nevyjde – ale když to nezkusíte, neuděláte, tak vám třeba uteče zajímavá příležitost, která se už nikdy nebude opakovat a pak si to budete do smrti vyčítat. Takže – žádné plány nebyly, jen okamžité nadšení.

Jaký byl přesný itinerář cesty?

Přeci jenom jsem si říkal, že si sám před sebou musím zdůvodnit tento na první pohled „zbytečný“ výlet, takže pobyt v Paříži by měl proto zahrnovat i jiné aktivity, než „jen“ následný let zpět do Prahy. Pro cestu do Paříže jsem vybral noční autobus a čekal jsem několik dní, než se uvolnila rezervace – bus do Paříže byl kompletně vyprodaný. Nakonec se ale podařilo a v pátek ve 23:00 jsem odjel z pražské Florence směr Paříž. Druhý den před polednem jsme dorazili do centra Paříže a já měl tedy nějakých 5-6 hodin volného času.

Předpokládám, že jste ho využil sběratelsky…

Většinu času jsem využil k průzkumu místních antikvariátů a vyhlášeného trhu se známkami a starými pohlednicemi poblíž Champs-Élysées, který se ale nakonec ukázal jako dost skomírající. Musel jsem navíc oprášit svou školní francouzštinu, místní postarší prodejci totiž nerozuměli ani slovo anglicky. Podařilo se mi nakonec navštívit i několik nejznámějších pamětihodností, a to díky cestování metrem, jinak by se to stihnout nedalo.

A jaký to byl pocit, letět posledním letem národních aerolinek, které vloni oslavily stovku?

Dlouho jsem si to nepřipouštěl, i když youtubeři na pařížském letišti už před odbavením začali točit rozhovory, a to nešlo přehlédnout. Slečny u přepážky v Paříži však vůbec nevěděly, že jde o poslední let, upozornila je na to až nějaká jejich vedoucí, takže během boardingu už nám pak všem děkovaly za loajalitu a popřály nám krásný poslední let. Díky zásahu přítomných leteckých fandů nám taktéž netrhaly palubní vstupenky a ty nám tedy zůstaly celé.

Jaký byl samotný let?

Let jako takový byl standardní, ale co se týče celkové atmosféry, bylo jasné, že to přeci jen není normální let. Byla tam přítomna směs nostalgie a zároveň radosti, že jsme u toho. Letečtí fandové postávali v uličkách, youtubeři točili rozhovory s cestujícími a stevardky nestačily roznášet předobjednané jídlo. Bohužel mne na začátku poněkud zklamaly právě ty stevardky, během celého letu ani jednou nezmínily, že jsme na palubě posledního letu ČSA, možná aby nevyděsily běžné cestující. Vše bylo ale vynahrazeno hned po přistání: od posádky jsme se dočkali dojemných proslovů, na které jsme všichni celou dobu čekali a které zaslouženě sklidily dlouhý potlesk. Přesně v tu chvíli jsem si uvědomil tento zásadní moment historie ČSA, kterého jsem se stal součástí. Snad to nezní příliš pateticky, ale bylo to prostě tak. Při odchodu z letadla nás pak čekala ulička stevardek a pracovníků ČSA, to mne osobně dojalo asi úplně nejvíc. Následovalo focení leteckého personálu, předávání květin, ale u toho jsem už nebyl.

Letělo fandů ČSA v letadle víc?

Dle mého pozorování, byla dobrá polovina, možná však až tak dvě třetiny letadla, obsazena fandy letectví, někteří z nich byli navíc blogery a youtubery a po letu jsem na Youtube našel jejich videa. Spousta lidí si již předem objednala jídlo, šampaňské či víno, takže už na začátku letu letušky konstatovaly, že udělají vše, co je v jejich silách, ale že ten počet předobjednávek je tak enormní, že jen doufají, že vše stihnou.

A sběratelů?

Co se týče sběratelů, je těžké je nějak odlišit od leteckých fandů, připadá mi, že se to v tomto oboru asi dost prolíná a dle různě zaslechnutých rozhovorů vím, že někteří z fandů už plánovali si ten poslední palubní lístek ČSA nechat zarámovat. Po příletu jsem si na webu všiml fotografie ručně psané cedulky jakéhosi sběratele, který už v příletové hale nabízel odkoupení palubní vstupenky. Ale nevím, zda byl úspěšný s tak nenápadnou cedulkou. Počet „hardcore“ sběratelů na palubě byl ale asi dost nízký, soudím tak dle toho, že u naprosté většiny sedadel ani při opuštění letadla nechyběly palubní časopisy a jiné materiály…

Jaké sběratelské artefakty byly výsledkem této cesty?

Především je to palubní vstupenka, doplněná o doklad v podobě rezervace letenky, a to přímo u ČSA. To je asi nejdůležitější artefakt. Nejsem ovšem expertem na palubní vstupenky, takže by mne zajímalo, jak jsou dnešní palubní vstupenky tištěny, zda je to termotisk a pokud ano, jaká je trvanlivost tisku – toho se trochu bojím a musím to prostudovat. Mezi další úlovky patří palubní časopisy a tiskoviny, sáček pro nevolnost, krabice od dortů, které jsem měl předobjednány. Samy o sobě by tyto předměty neměly žádnou cenu, ale právě tím, že jsou z posledního letu ČSA, mají tu potřebnou auru a doufám že i sběratelskou hodnotu, tedy pokud zůstanou pohromadě s palubní vstupenkou. Ostatně hned po příletu už se mne přihlížející ptali, zda bych jim z letu něco nevěnoval. Dlužno říct, že jsem sice dlouholetým sběratelem artefaktů Letiště Václava Havla, a to kvůli mé regionální sbírce, ale ČSA až dodnes sbírám velmi vlažně. Teprve až po nějaké době mi došlo, že když už sbírám letiště, je přece nesmysl nesbírat i předměty související s ČSA.

Který z nich je pro vás nejcennější?

Možná to bude znít jako klišé, ale je to právě ta cesta samotná, samotný ten fakt, že jsem byl na palubě posledního letu. Letadlo bylo zcela plné, takže odhaduji, že existuje celkem asi 180 palubních vstupenek, několik jich bude navíc podepsaných piloty a stevardkami (a jedním stevardem, abych byl přesný). I když jsem o tom také uvažoval, že bych si nechal letenku podepsat, tak jsem to nakonec neudělal a dnes mě to trochu mrzí. Ale chtěl jsem si spíše užít tu celkovou atmosféru, a navíc jsem měl plné ruce suvenýrů, i když jsem si před letem říkal, že musím mít prázdné ruce, abych mohl vše dokumentovat. Jsem rád, že mne po příletu zastavili prakticky všichni novináři a reportéři a že se moje fotografie s letenkou objevila v novinách; tato fotka bude myslím v budoucnu součástí archivu fotobanky ČTK.

Proč je to důležité?

Tím pádem snad i vzroste sběratelská cena jak těch našich palubních vstupenek, tak i té kapitánské čepice, kterou jsem měl na hlavě. Pokud se některá z těch palubních vstupenek dostane v budoucnu na trh, tak ten snímek snad pomůže k ověření pravosti. U memorabilií je důležité je nějak doložit a co už může být lepšího, než fotografie nebo článek s fotografií na webu či v novinách.

Odkud pochází kapitánská čepice pilota, kterou jste měl během letu na hlavě?

Kapitánskou čepici, kterou datuji na 50. léta, mám od svého kamaráda a spolužáka, souseda z naší vesnice. Nepodařilo se mi od něj zjistit, odkud ji má, ale to mi ani moc nevadí. Situace tady v našem regionu, pět minut od letiště, je taková, že v každé druhé rodině někdo pracuje či spíše pracoval na ruzyňském letišti či u Československých aerolinií, takže obecně materiálů z historie ČSA a letiště tady bude v rodinách hodně a možná mám kvůli tomu bohužel poněkud pokřivený pohled na četnost a vzácnost podobných artefaktů. Chtěl jsem si samotný let nějak ozvláštnit, proto jsem zvolil právě kapitánskou čepici; odznaky, kravaty apod. mi připadaly málo výrazné. Možná že čepice byla i dobrým vodítkem pro novináře po příletu, protože jak jinak poznat cestující z onoho posledního letu?

Máte doma další zajímavé memorabilie spojené s ČSA?

Moje máma pracovala od konce 70. let na letišti a přivedla tam i svého otce, tedy mého dědu, který si coby mechanik pochvaloval, že oproti kladenské Poldovce je práce na letišti mnohem pohodovější a neničí mu zdraví. Máma díky práci na letišti začala v roce 1980 sbírat autogramy osobností, které prošly letištěm; dodnes patří mezi největší sběratele autogramů v ČR.

Takže jste k letišti měl vztah od mala.

Já jako dítě chodil na mikulášské nadílky pro děti zaměstnanců letiště, prolézal jsem letadla, bavil se s letuškami a ovšem pamatuji i ten opojný pocit z tehdejší největší atrakce – skleněných automatických dveří na dnešním Terminálu 1. Je to tedy pro mne jedna velká nostalgie, z dob, kdy Československo mělo jak svou námořní, tak i vzdušnou flotilu. Bydlet u letiště bylo jako bydlet v přístavu: Československé aerolinie v těch dobách létaly do celého světa a pokud jste znali piloty a letušky, mohli jste je občas požádat, aby přivezli něco z ciziny, obvykle ze Singapuru. Jako dítě jsem byl nadšený ze všech těch walkmanů, aut na vysílačku, LCD her Nintendo a jiných hraček Made in Japan, které se u nás v 80. letech nedaly vůbec koupit, nebo možná snad jedině v Tuzexu.
Memorabilií spojených s ČSA by se tedy doma našlo dost, a to byl možná i důvod, proč jsem je dosud neměl potřebu nějak výrazněji sbírat. Ovšem teď už je stejně pozdě na výhodné nákupy: po posledním letu vzrostl zájem jak prodejců, tak i sběratelů o artefakty spojené s historií ČSA, stačí se podívat na Aukro.

Cenu každého sběratelského předmětu zvedá poutavý příběh, a to ten váš určitě je. Co byste poradil sběratelům, kteří by rádi rozšiřovali své sbírky podobným způsobem?

Všiml jsem si, že jeden významný youtuber, věnující se letectví, měl na svém batohu desítky, ne-li stovky klíčenek, které asi pak prodal ve svém e-shopu. Takové klíčenky se proletěly posledním letem a je to vlastně jednoduchý a efektivní způsob, jak jakýkoli předmět ozvláštnit. Klíčenek je na trhu hodně – ale kolik z nich absolvovalo poslední let ČSA?

Vy jste o něčem přemýšlel?

Já sám jsem uvažoval o nějakém pěkném soukromém přítisku na obálce, takový dopis jsem chtěl poslat z letiště v Paříži. Měl jsem s sebou poštovní obálky, ale zjistil jsem, že schránka se vybírá už v 8:00 ráno a další pak až v pondělí. Takže jsem z nápadu upustil. Bylo by hezké, kdyby česká či francouzská pošta ve spolupráci s ČSA bývala připravila nějakou oficiální obálku, ale je mi jasné, že nikdo nebude chtít propagovat poslední let, reklama se vždy dělá jen tomu prvnímu letu, ne poslednímu.

• 

• 

• 

• 

Jakou tedy máte pro sběratele radu?

Moje rada tedy zní: sbírat předměty a zároveň absolvovat zážitky s nimi spojené se nijak nevylučuje, ba právě naopak: nesbíráte artefakty jen od stolu, něco zažijete, obohatíte si sbírku a zároveň tím získané předměty získají auru oné události. Je ovšem jasné, že sběratelského předmětu získaného za takových podmínek se pak dobrovolně nikdy nevzdáte, protože má pro vás navíc emotivní cenu toho velkého okamžiku; je tedy třeba mít těch předmětů více, aby vás pak případný prodej či výměna nemrzely. Zároveň je třeba vždy myslet na to, že právě u memorabilií je nutné prokázat jejich původ nebo nějak doložit jejich originalitu, na to je třeba pamatovat a pořizovat fotografie a shromažďovat k tomu další doklady. Každopádně takovýmto jednoduchým způsobem si každý může do své sbírky zařadit zajímavé kousky, každý si tak může třeba i zadarmo „upgradovat“ jinak běžný předmět, mám-li použít naši ajťáckou terminologii.

Váš sběratelský zájem je zahrnuje řadu oborů. Širší sběratelské veřejnosti jste ale znám jako majitel druhé největší sbírky artefaktů spojených s Lidicemi na světě. Daří se vám do ní ještě nacházet nové věci?

Těch oborů je na první pohled poměrně dost, ale ono je to dané tím, že za jedním kopcem máme Lidice, za druhým Letiště Václava Havla, za dalším hrad Okoř a taky kladenské doly a Poldovku. Snažím se všechny ty sbírky sjednotit pod jednu všeobsahující regionální sbírku, říkám jí pracovně „Na západ od Prahy, na východ od Kladna“ a mám vizi vytvořit skutečné muzeum Kladenska, uvidíme, zda se to podaří.

A Lidice?

Co se týče Lidic, tak ty jsou čím dál populárnější, a to jak v kultuře, tak mezi sběrateli a badateli. Je to totiž stále živá historie, v posledních letech se navíc objevila i kontroverzní témata. To vše přispívá k tomu, že sběratelství Lidic a souvisejících témat (heydrichiáda, odboj) je velice perspektivní sběratelská záležitost. Artefaktů je i díky tomu hodně, i když většinou jsou to novodobé věci nebo materiály vzniklé až po lidické tragédii. Já mám ovšem raději ty primární materiály týkající se starých Lidic, těch sice tolik není, ale stále se nacházejí. V minulých dobách bez internetu by to samozřejmě nebylo tak snadné.

Takže je pořád co objevovat…

Největší radost jsem měl asi před rokem ze setkání s poslední přeživší lidickou ženou, která mi velice ochotně a ráda podepsala kuchařky svého otce, zastřeleného v Lidicích. Ty kuchařky jsou samy o sobě dost vzácné, našel jsem však na trhu dokonce i takové exempláře, které obsahovaly podpis jejího otce, a to přímo z onoho osudného roku 1942. Třeba právě takováto setkání, besedy a autogramiády jsou dobrým příkladem, jak si sbírku ozvláštnit nějakým příběhem a něco zažít. Jako sběratelé nemusíme přece hned čekat na nějakou velkou událost, i ty menší akce jsou skvělé.

Výstavu sběratelských artefaktů z posledního letu ČSA můžete vidět v hlavním sále vánočního veletrhu Sběratel, 22. – 23. 11., hotel Olympik Praha.

• netradiční sběratelské obory
• zajímaví sběratelé

Verwandte Artikel