Před 30 lety bylo v Litomyšli otevřeno Portmoneum Josefa Váchala

Na stěnách domku i nábytku vypodobnil mnoho duchovních a náboženských témat. Z jejich přátelství ale později sešlo, Váchal dokonce v Krvavém románu, ve kterém vzdává poctu brakovému žánru, vytvořil postavu škudlivého hraběte Portmona, jenž přebývá v Portmoneu. Kvůli tomuto dílu ale bývá Váchalovo jméno často spojováno s Litomyšlí.

Váchal proslul především jako tvůrce unikátních autorských knih. Pro knihy Krvavý román, Mor v Korčule, Ďáblova zahrádka, Přírodopis strašidel nebo Šumava umírající a romantická vytvořil vlastní jedinečné písmo, které vždy navrhl, odlil či vyřezal, vysázel, knihu ilustroval nejčastěji barevnými dřevoryty, dílo pak svázal a kolportoval.

Milovník mystiky, okultismu a magie a obdivovatel baroka tyto knihy vydával jen v několika málo exemplářích. Jeho tvorba, vyrůstající ze vzrušené představivosti, nočních děsů a snů, přinášela v českém umění ojedinělý a zcela nový obraz vnitřního světa nespoutaného vizionáře.

• 

• 

Jeden z nejpozoruhodnějších českých umělců první poloviny 20. století žil v zapomenutí bezmála 30 let, jeho dílo bylo fakticky na indexu až do roku 1989. Od konce druhé světové války až do své smrti v roce 1969 žil jako osamělý podivín ve Studeňanech u Jičína na statku u své družky, výtvarnice Anny Mackové. Několik dní před smrtí mu byl přiznán titul zasloužilého umělce, přitom do velké výstavy na Staroměstské radnici v prosinci 1966 žil v nuzných poměrech a zapomenutí a prakticky od konce druhé světové války netvořil.

Váchal se narodil 23. září 1884 v Milavčích u Domažlic jako nemanželské dítě, jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše. Vychovávaly ho střídavě matka a babička z otcovy strany. Někdy kolem roku 1903 ho otec přivedl mezi spiritisty. Záliba v hermetismu ho pak držela až do smrti. V Praze se vyučil vazačem knih a pak studoval malbu u Aloise Kalvody a Rudolfa Béma, v roce 1908 si otevřel první ateliér.

V roce 1924 vydal Váchal v 17 exemplářích Krvavý román, knihu, která se později stala jeho nejslavnější a byla zdramatizována a zfilmována. Když ho předčítal Mackové, poznamenala si: “Vtipné jako vše, co V. napíše a nakreslí. Měl dělat ex libris, které by mu zaplatili, to nedělá. Ale nějakou legraci zadarmo, k tomu má vždy chuti dost.”

V roce 1931 vydal Váchal monumentální cyklus dřevorytů Šumava umírající a romantická, o tři roky později spolu s Mackovou Receptář barevného dřevotisku, kterého se tehdy prodal jediný výtisk za 16.000 Kčs.

• 

• 

Ve 30. letech Váchalovo dílo výtvarní kritici přehlíželi, Váchalova tvorba ale neměla velký ohlas ani u průměrných návštěvníků výtvarných síní, které odrazovala zejména zobrazovaná témata: smrt, utrpení, šílenství či válka.

V polovině šedesátých let bylo Váchalovo dílo znovu objeveno. Váchal ale už se světem zúčtoval a odmítal návrhy na uspořádání výstav, přesto se ho podařilo Anně a jejím přátelům přemluvit: v roce 1966 uspořádali soubornou výstavu na Staroměstské radnici. Macková zemřela 4. května 1969 v novopacké nemocnici, o šest dní později svou družku následoval i Váchal. Oba jsou pochováni na hřbitově v Radimi nedaleko Studeňan.

Portmoneum vlastní od roku 2016 Pardubický kraj, který ho koupil od dědiček Ladislava Horáčka. Budovu spravuje Regionální muzeum v Litomyšli. Vloni ji navštívilo přes 8000 lidí. Od března 2017 je zde otevřena nová stálá expozice, která se věnuje Váchalově i Portmanově životu a zdůrazňuje spolupráci mezi oběma muži. Od podzimu 2019 bylo muzeum uzavřeno kvůli generální rekonstrukci za 9,5 milionu korun, znovu se otevřelo v červnu 2020 novou výstavou Krvavý román Josefa Váchala.

Více se o Portmoneu dozvíte zde.

ČTK, foto: Museum Josefa Váchala

• muzeum
• výtvarné umění

Related articles