Ústecké muzeum ukazuje obyvatele českých zemí jako námořníky

Historie námořnictva na území Česka sahá do 16. století. Tehdy se místní šlechtici účastnili válek na galérách, lodích poháněných vesly a plachtami. “Z nejstarších dějin přibližujeme významné námořní bitvy a třeba i slavného polárníka Julia Payera z Teplic, který maloval výjevy polární krajiny, kde zamrzaly lodě,” řekl ČTK kurátor výstavy Martin Krsek. Vystavena je uniforma námořníka z řádu Maltézských rytířů. Právě prostřednictvím tohoto řádu se obyvatelé českých zemí mohli na moře dostat.

Mezi exponáty jsou děla ze 16. století z Děčínska a jedno dělo, které vylovila rakousko-uherská marina z přístavu v Egejském moři. “Chceme také přiblížit všední život námořníků, žánrové fotografie ukazují, co všechno povolání obnášelo, vidíme muže na lodích od kotelníků až po důstojníky,” uvedl Krsek.

Nejvíce námořníků z českých zemí bylo na přelomu 19. a 20. století, což souviselo s rakousko-uherským námořním loďstvem. Právě z regionů, které měly říční plavbu, jako bylo Ústecko, se rekrutovalo nejvíce námořníků. “Byla to profese tehdy zajímavá a uniforma vždy lákala, a to i ženy. Námořníci proto měli ve společnosti výjimečné postavení,” uvedl historik. Představu o námořní flotile si mohou lidé udělat díky vystaveným modelům nejvýznamnějších křižníků a torpédoborců.

Vojenský historický ústav mimořádně zapůjčil pro výstavu admirálský kabátec následníka trůnu Ferdinanda d´Este, který si vzal Žofii Chotkovou. Ta pocházela z nedalekého Velkého Března. Na výstavě je také prototyp vyloďovacího děla vyrobeného v roce 1903 Škodovými závody nebo obří nábojnice z děla z křižníků.

Přerod rakousko-uherských námořníků v československé zachycuje uniforma Josefa Holuba, jenž za první světové války potápěl spojenecké lodě, pak se stal kapitánem zámořské lodě Legie, která převážela legionáře z Vladivostoku zpátky do Československa. Uniforma je rakousko-uherská a na knoflících už jsou písmena ČS jako Československo, upozornil Krsek.

Do poslední místnosti na výstavě vejdou návštěvníci skrz trup ponorky, kde je slyšet bublání vody. “Připomínáme kapitány, kteří veleli ponorkám. I za druhé světové války zásoboval náš region námořnictvo, tehdy třetí říše. Čtyři ponorky jsou pojmenovány podle jmen měst v župě Sudety, jedna z nich je Aussig, tedy Ústí nad Labem, byla potopena ve Středozemním moři, vrak nebyl nikdy objeven,” uvedl Krsek.

Ze sbírek muzea pochází dřevěný skládací člun z ponorky ze druhé světové války, kterou posádky používaly, když se potřebovaly dostat na břeh. Vytvořit si představu o tom, jak bylo potápění náročné, mohou lidé díky vystavené kompletní výzbroji z druhé světové války, která se dostala k místním potápěčům jako válečný přebytek. Její součástí je obří kompresor. “Dva muži na břehu točili klikami a vháněli vzduch skrz hadice do obleku. Mosazná přilba vážila 11 kilogramů, na ní se zavěšovalo olověné závaží a další závaží představovaly boty. Dohromady oblek vážil kolem 40 kilogramů,” uvedl Krsek. Nechybí ani speciální telefon.

Už moderní technikou pořídili potápěči promítané záběry z vraku křižníku Zenta, který leží v hloubce 80 metrů v blízkosti přístavu Bar v Černé Hoře. “Téma námořníků je pořád živé. Chtěli bychom do května, kdy výstava končí, zaznamenat životopisy lidí, kteří sloužili nebo ještě slouží v námořní plavbě a představit je tady,” dodal Krsek.

ČTK, foto: Ústecké muzeum

• muzeum

Related articles