V Nizozemsku se koná dosud největší výstava o Matě Hari

Vypovídají o životě umělkyně, jež přijela v sedmadvaceti letech, v roce 1903, do Paříže, kde její nezvyklý tanec ve skromném odění, kdy její tělo zakrývaly jen šperky a několik maličkých kousků látky, upoutal pozornost a zamotal mnohým mužům hlavu.

Uhrančivou Matu Hari, zvěčněnou ve smyslných pózách na obrovských fotografiích či oživenou na videozáznamech promítaných na dlouhých plátnech, představuje Fríského muzea v Leeuwardenu na severu Nizozemska až do 2. dubna příštího roku.

Výstava ukazuje příběh světově známé umělkyně, předválečné celebrity, která se stala obětí konfliktu, konstatuje konzervátor muzea Hans Groeneweg.

Mata Hari se stala hvězdou salonů pařížské smetánky, kde tančila nahá, a navštěvovala ministry a významné důstojníky.

Avšak na počátku roku 1916 souhlasila umělkyně, která upadla kvůli svému způsobu života do dluhů, že jeden německý diplomat zaplatí její dluhy výměnou za to, že se stane německou agentkou.

Margaretha Geertruida Zelleová, jak zní její pravé jméno, byla nakonec v jednačtyřiceti letech, 15. října 1917, zastřelena za špionáž.

Exotická tanečnice, kurtizána a dvojí agentka se stala legendou. Po sto letech přináší ambiciózní výstava v Leeuwardenu, metropoli Fríska a rodišti Maty Hari, nazvaná Mýtus a dívka, osvětlení intimního života této záhadné ženy. Vystaveny tu jsou předměty a dokumenty nalezené po celém světě, včetně jejích šperků.

Hned u vstupu narazí návštěvník na zlatou brož ve tvaru koruny zdobenou perlami, kterou tanečnice koncem roku 1916, kdy již byla obviněna ze špionáže a věděla, že bude odsouzena, svěřila německému důstojníkovi Justinu Herreovi, aby ji předal její dceři Nonnie.

Vedle tohoto šperku leží kousek papíru, na němž je rozsudek smrti. Slovo smrt je psánu rukou černým inkoustem a hned vedle je vystaven příkaz k popravě podepsaný v roce 1917.

Výstava však návštěvníka přivádí také do jejího dětství. Její vysvědčení svědčí o tom, že nebyla příliš dobrou žákyní, a později se soustředila na svou roli matky.

“Chtěli jsme ukázat ucelenější obraz této ženy, chtěli jsme, aby lidé pochopili její dětství, mateřství a manželství,” vysvětluje s hrdostí Hans Groeneweg, který na výstavě pracoval několik let.

Fotografie jejích rodičů a jejího manžela Rudolpha MacLeoda a dokumenty o jejím “špinavém” rozvodu přivádějí návštěvníka do koutku zcela zasvěceného jejímu synku Normanovi, který zemřel ve věku dvou a půl let na syfilis, jíž ho nakazila sama Mata Hari. “Místo toho, abych tančila a stýkala se se slavnými a mocnými lidmi, jsem tu, v nemocničním pokoji, u lůžka smrtelně nemocného dítěte,” napsala.

Také později se objevují dopisy plné beznaděje. “Už nedokážu bojovat proti životu a chci jednu ze dvou možností: budťo aby Nonnie (její dcera, která zůstala v Nizozemsku) byla se mnou a já byla spořádanou matkou, nebo abych žila život, který mi byl tak pěkně nabídnut,” lze číst na zažloutlém listu papíru.

Když ji zatkla francouzská armáda, jsou její slova plná tísně. “Jsem beznadějně zoufalá a stále pláču. Nedovedete si představit, jak trpím. Prosím pusťte mě, už dál nemůžu,” psala soudci z cely v Paříži.

Návštěvník se však také ponoří do hinduistického světa, který tanečnici fascinoval. “Mužům říkala, že se narodila na Jávě a že jezdila na slonech. Vymyslela si svůj příběh a vytvořila vlastní mýtus,” říká Hans Groeneweg.

ČTK, Foto: Wikipedia

• netradiční sběratelské obory

Related articles