Florény – první české zlaté mince slaví 700 let poštovní známkou
Sberatel.info
16. January, 2025
Dvě známky zajímavé pro filatelisty i numismatiky vydává nově Česká pošta. Připomínají 700 let od zahájení ražby zlatého florénu a 725 let pražského groše.
Autorem obou motivů je výtvarník Filip Heyduk a známky nesou nominále „A“, které ještě do konce ledna odpovídá ceně 34 Kč.
Jak píše v průvodních tiskových materiálech Česká pošta, na známkách jsou vyobrazeny obě strany mincí s latinským textem odkazujícím na textaci příslušné mince. Autor emise se inspiroval sbírkovými předměty zapůjčenými z Národního muzea. Vyobrazený florén pochází z období vlády Václava II., pražský groš pak z období Jana Lucemburského.
Zajímavý je rozměr i netradiční způsob tisku nových známek. Jedná se o upravené tiskové listy á 4 ks známek (v soutisku 2 + 2 zn.) tištěné v nákladu 20 000 kusů, tj. 2 x 40 000 ks známek. Tisklo se ofsetem, po kterém následovala reliéfní termoražba obou mincí ze zlaté a stříbrné fólie na meziarší upraveného tiskového listu.
FDC pak bylo tištěno digitálem v nákladu á 2 300 ks.
S rozvojem obchodu ve 13. století rostla v Evropě potřeba kvalitního platidla. České země byly tehdy známé především svými bohatými nalezišti stříbra a silnou stříbrnou měnou, pražským grošem, který nechal od roku 1300 razit český král Václav II.
Druhá silná královská dynastie po Přemyslovcích, Lucemburkové, kteří vládli v českých zemích v letech 1310-1437, se pak postarali o ražbu zlaté mince, čímž se země českého království dostaly na evropskou špičku. Před 700 lety, 3. ledna 1325, byla v pražské mincovně zahájena ražba prvních českých zlatých mincí zvaných florény. Jako nejvyšší mincovní jednotku je nechal tehdy vyrazit český král Jan Lucemburský, který se inspiroval ve Florencii, kde byl “floren d’oro” poprvé vyražen v roce 1252. Praha se tak stala prvním městem na sever od Alp, kde zlatá mince vznikala.
Zlaté mince, kterými se tehdy mohla chlubit jen významná obchodní města, se používaly především pro větší transakce v mezinárodním obchodu. Pro florén se postupně vžil název dukát na základě latinského opisu “Sit tibi Christe datus quem tu regis iste ducatus”, neboli “Tobě, Kriste budiž dáno toto vévodství, kterému vládneš”.
Florény se podobaly svému italskému vzoru, k Janu Křtiteli a lilii přibyl český lev a jméno Jana Lucemburského s titulem. Dukáty pak svoji původní italskou předlohu opustily za Karla IV. Ten nejprve razil dukáty královské a poté, kdy se stal roku 1355 císařem, tak i císařské. Dukáty patří k prvním ražbám, které nesly na líci poprsí panovníka, tedy Karlovu podobiznu.
Vůbec poprvé se tak ve střední Evropě objevila původní portrétní mince. Na rubu je pak vyobrazen český lev. Královské a císařské dukáty se od sebe liší jen korunou. Ačkoli byly florény, později dukáty, raženy kvůli malému množství zlata v jílovských a kašperských nalezištích spíše v menším množství, staly se za vlády Lucemburků pevnou součástí českého měnového systému. Dobře posloužily Janu Lucemburskému jako opora jeho obratné evropské diplomacie. Také Karel IV. využíval dobré pověsti a síly zlatého dukátu pro stabilizaci hospodářství.
Český florén měl hmotnost 3,53 gramu a byl ze zlata o ryzosti 990/1000. Protože zlata v Čechách nebylo mnoho, nejčastěji užívanou platební měnou zůstal stříbrný pražský groš. Jeden florén se v první polovině 14. století rovnal 16 grošům. Ražbu pražského groše ukončil v roce 1547 Ferdinand I., který ho nahradil stříbrným tolarem.
Pražská ražba byla spíše reprezentační. Mnohem významnější byly ražby uherské, které se opíraly o bohaté zdroje zlata z dolů v oblasti slovenské Kremnice. Zdejší zlato obsahovalo příměs mědi, jeho barva byla proto tmavě žlutá s nádechem do červena. Tyto mince byly proto v textech často označovány jako “uherský červený zlatý”. Byly tak odlišeny od rýnských ražeb – “rýnského zlatého”, který vycházel také z florénu, ale byl ražen ze světle žlutého zlata a v průběhu doby se jeho kvalita poněkud proti uherskému zlatému zhoršila.
Nové dukáty se přestaly razit za husitských válek, v českém království je obnovili až Jagellonci. Díky kontrolovanému množství zlata zůstávaly dukáty spolehlivou měnou i staletí po Lucemburcích. Ražba dukátů (dříve zvaných florény) byla v českých zemích zastavena v lednu 1856.
Historie na českém území ražených mincí sahá hluboko do minulosti. Své mince měli už Keltové (zlaté a stříbrné statéry – duhovky), v 10. století za vlády Boleslava I. začala ražba stříbrných denárů, které nahradil až pražský groš po mincovní reformě Václava II. Za Přemysla Otakara I. začala ražba brakteátů, jednostranně ražených mincí z tenkého plechu.
Od roku 1520 se z jáchymovských dolů začaly razit stříbrné tolary, o 11 let později byl v Čechách zaveden říšský zlatý, větší stříbrná mince, která měla být jednotným platidlem na území celé Svaté říše římské. Kromě stříbrných mincí se v českých zemích razily též mince zlaté – florény (či dukáty). Razily se zde ale i mince “kreditní”, tedy bez vnitřní hodnoty, jako první měděné husitské flůtky.
Na zlatě byla založena i koruna, která se stala měnou tehdejší habsburské monarchie v roce 1892. Ze zlata však byly pouze mince vyšší hodnoty. Názvy koruna a pro drobné mince haléř převzaly i nástupnické státy po rozpadu monarchie v roce 1918. Dnešní koruna česká se používá od rozdělení Československa a měnové odluky v únoru 1993.
JJ, ČTK, foto: Česká pošta a archiv
Sběratelské aukce
