Nová poštovní známka vzdává hold Václavu Zapadlíkovi. Spolu s ní bude v prodeji i řada sběratelských rarit
Sberatel.info
20. January, 2021
Známka vychází v sérii „Tradice české známkové tvorby“. Václav Zapadlík pro Českou poštu v průběhu několika let vytvořil řadu úspěšných motivů automobilů domácích i zahraničních značek.
Vedle podobizny Václava Zapadlíka (1943 – 2018) jsou na poštovní známce zobrazeny vozy Isotta Fraschini Tipo 8A a Mercedes Benz 540. Ty pocházejí ze sešitku „Světová auta“, kterým už tehdy legendární autor svoji spolupráci s Českou poštou v roce 2012 zahájil. Nominále známky, jejímž autorem je výtvarník Zdeněk Netopil, je zastoupeno písmenem „B“, které odpovídá ceně za vnitrostátní obyčejné psaní v ceně 19 Kč.
Poštovní známka vychází netradičně ve dvou podobách. Jednou na tiskovém listu o 50 kusech a podruhé ve známkovém sešitku o osmi známkách. Tady je navíc doplněna kuponem se dvěma dalšími vozy, který vykrývá zbylou plochu. V nákladu 2 800 kusů provází vydání známky obálka prvního dne (FDC).
Současně uvádí Česká pošta na trh poštovní známky s motivem sčítání lidu, které je naplánováno na letošní rok (nominále „B“, autoři Jan Ungrád a Jan Moucha) a tradičního masopustu (nominále „B“, autor Jiří Slíva).
Všechny nové poštovní známky bude možné koupit v prodejně Známkové tvorby u přepážky 30 na Hlavní poště v Jindřišské ulici na Praze 1.
Dílo Václava Zapadlíka připomene cartes maximum i nátisky sběratelských bankovek s motivy jeho aut
První známkový sešitek „Světová auta“, který Václav Zapadlík pro Českou poštu vytvořil, měl premiéru v roce 2012 na mezinárodním veletrhu Sběratel. Vedle modelů Mercedes Benz 540 a Isotta Fraschini Tipo 8A, jež jsou vyobrazeny na nové známce, se v něm objevily automobily Bugatti Royale 41, Rolls Royce Phantom III, Wikov 70 a Duesenberg SJ.
Organizátoři veletrhu to připomínají zvláštní „FDC kartou“, kterou je možné přes věrnostní program veletrhu nazvaný Klan sběratelů, zakoupit spolu s obálkou prvního dne.
V nabídce jsou také cartes maximum s automobily modelů Mercedes Benz 540 a Isotta Fraschini Tipo 8A doplněné o pamětní obálky, čisté pohlednice s oběma automobily nebo pohlednice oražené příležitostným kašetem s podobiznou Václava Zapadlíka.
Zajímavostí bude určitě pamětní obálka na samostatnou známku, nebo pamětní miniobálka na známkový sešitek.
Veletrh Sběratel vydává dvakrát ročně sběratelské bankovky z emise „Zlatá sbírka Václava Zapadlíka“, jež jsou dílem vyhledávaného autora fantaskních bankovek Mateje Gábriše. Vloni vyšly bankovky s motivy vozů Isotta Fraschini Tipo 8A a Škoda 1201 1955. U příležitosti emise poštovní známky věnované Václavu Zapadlíkovi bude možné zakoupit sběratelské nátiskové archy se čtyřmi bankovkami nebo každou nátiskovou bankovku zvlášť.
Václav Zapadlík – velký umělec, skvělý společník a vynálezce acetonie
Každé setkání s Václavem Zapadlíkem byl velký zážitek. Vedle toho, že dokázal vdechnout život i automobilům, jejichž podoba se dochovala jen na několika fotografiích, byl skvělý vypravěč. Milovník jazzu a sám aktivní muzikant, nadšený veteránista, který staré vozy uměl rozebrat do posledního šroubku, měl vždy neuvěřitelnou zásobu historek i originálních názorů. V roce 2012 poskytl pro magazín Sběratel & Investor veletrhu Sběratel zajímavý rozhovor, kde mimo jiné hovoří o vlastní výtvarné metodě, kterou vyvinul – acetonii.
Kdy jste se začal o staré vozy zajímat?
Já jsem měl auta doma od dětství, a to doslova před nosem. Otec pracoval před válkou v Anglii pro výrobce vozů Vauxhall. Dneska je to jen jinak značený Opel, ale tenkrát to byla slavná britská značka. Po nástupu Hitlera byl otec repatriován do Čech a jednoho vauxhalla dostal s sebou, existuje i fotografie z jeho naloďování. Nakonec skončil na ulici „na rozebrání“.
Prosím?!
To byla běžná praxe, tehdy auta neměla cenu, platila se z nich navíc vysoká daň, takže určitý typ vozů byl jako ojetý prakticky neprodejný. Ale to byla běžná praxe i jinde. Bývalá manželka zdědila koncem 70. let po tetě v USA továrnu na roury. Když otevřela garáž, bylo tam zaparkováno přes deset buicků, z dnešního pohledu řada vzácných modelů, z různých období. Buick byla totiž oblíbená značka té tety. A auta se tam odkládala podle toho, jestli už vyšla z módy nebo měla drobnou poruchu. Nevěděla co s tím, tak je nechala vytlačit před dům a dala na ně ceduli, že jsou k dispozici za dovoz. A stejně se tří z nich nemohla zbavit.
Vím, že dobou, kterou nejraději malujete, je éra 20. a 30. let, což je vidět i z vozů, tzv. oldtimerů, jež byly vybrány do známkového sešitku. Stále populárnější jsou ale tzv youngtimery, tedy vozy z éry 60. – 80. let. Jaký k těm máte vztah?
Dejte s tím pokoj! Ale je pravda, že hlavně o ta auta ze začátku 20. století zájem trochu opadá. A ten důvod je jednoduchý – málokdo je dnes umí řídit a málokomu se to chce učit.
Jste slavný hlavně pro své umění mistrně vystihnout každý detail zobrazovaného objektu. Málokdo ale ví, že jste se věnoval také abstraktnímu umění.
To bylo v 60. letech, dokonce jsem vynalezl novou techniku a nazval ji acetonie. Spočívá v nanášení acetonu na sololitovou desku a následné kresby do zasychající vrstvy. Výsledek záleží na umění malíře a rychlosti zasychání vrchní vrstvy. Mám dojem, že se dodnes zachovalo pár obrázků, které má švagrová, protože jsem je většinou tenkrát kreslil u bratra na chalupě.
Václava Zapadlíka „objevil“ pro filatelii tehdejší šéf známkové tvorby České pošty Břetislav Janík. Jak k tomu došlo, vysvětloval v roce 2012 v článku pro magazín Sběratel & Investor.
“V rámci snahy přinést zajímavé téma jsem hledal někoho, kdo by uspokojil představu o zobrazení historických automobilů. Předchozí vynikající autoři je vždy kreslili s láskou, na druhé straně dadaisticky, zjednodušeně (vždyť jde o malou známku) či romanticky, čímž ty nesmrtelné automobily tak nějak „ztrácely živost“.
Vyloučíte-li fotografii jako výchozí podobu známky, víte, že musíte hledat precizní, až vědeckou kresbu. A tu jsem obdivoval od svého mládí (v Automobilu i ve Světu motorů) především u Václava Zapadlíka. Najít na něj kontakty nebylo jednoduché.
Potom přišel ten první nezapomenutelný telefonát. Něco ve stylu „Pane Zapadlíku dobrý den, tady Česká pošta, já bych s Vámi chtěl probrat nabídku nakreslit českou poštovní známku…“. Maličkou chvilku bylo na druhé straně ticho a pak se ozvalo: „No výborně! Já na Váš telefonát čekám už deset let, kde jste celou tu dobu člověče byl? Známku jsem ještě nikdy nekreslil. Kdy se stavíte?“
Tím mi bylo jasno, že krásné a hlavně – chromované, nablýskané a až do posledního drátu na drátěném kole – věrné známky s meziválečnými veterány budou v těch nejlepších rukách.”
Jindřich Jirásek, foto: archiv veletrhu Sběratel a Česká pošta
Sběratelské aukce
