Křečkování aneb Chorobné hromadění věcí

Hromadění je v zahraniční literatuře nazýváno anglickým slovem „hoarding“, což v překladu do češtiny znamená „hamounění“ neboli „plané syslení, křečkování“. U nás se používají také odborné termíny – chorobné sběratelství, Diogenův syndrom či kompulsivní hromadění. Občas jsou užívány i termíny jiné, jako syndrom zaneřáděného domu, syndrom stařecké zanedbanosti, zavalení smetím nebo syndrom křečkování odpadků.

Proč?

Název pro toto chování je zatím nejednotný, stejně jako odborné názory na jeho psychické příčiny. Zdá se, že jich existuje několik, od regulérních organických poškození mozku a demence přes genetickou zátěž (vrozenost) či speciální typ nelékové nedrogové závislosti až po psychotrauma. Kde je však hranice mezi běžným nepořádkem a patologickou závislostí na hromadění věcí?

Psycholožka Zdeňka Sládečková odpovídá: „Obyčejné bordelářství vzniká na základě postupného odkládání používaných věcí a jejich neuklízení. Hromadič zanáší své obydlí a pozemky nepotřebnými věcmi, odpadky (tj. syllogomanie) a kovovým šrotem pod heslem, že by se to někdy mohlo hodit. Nikdy se však o nahromaděné věci nestará, jen se jimi obklopuje. Vše, včetně majitele, chátrá.”

„Masivní hromadění se týká například i zvířat – zejména psů a koček, o které se ale nezvládá starat, a tak je týrá až k uhynutí. Hromadič nemá náhled na to, co činí, má pocit, že na takové chování má právo, že do toho žádnému nic není a že tím nikomu neškodí,“ dodává psycholožka.

Provokující faktory: osamělost i úzkost

Je hromadění vrozené, nebo se může u člověka projevovat postupně, a to z obyčejného bordelářství? PhDr. Zdeňka Sládečková k tomu dodává: „Abnormalita se často může zrodit z původní normality. Většina psychických problémů, poruch a nemocí se rozvíjí z původně zdravého stavu. Nemoc může být skrytá či ve spící fázi a může být vyprovokována. Provokujícími faktory jsou mnohdy osamělost, stárnutí a pocit ohrožení, nedostatek komunikace, úzkost a deprese i mnoho dalších.”

Related articles