Symbolem koronavirové krize je rouška a… toaletní papír
Sberatel.info
9. April, 2020
Před několika dny se na serveru YouTube objevil videoklip, v němž si muž kupuje kávu s sebou. Ale místo, aby vytáhl peněženku, sáhne do zadní kapsy pro roličku toaletního papíru, odtrhne dva dílky – a třetí strčí prodavači do náprsní kapsy jako spropitné. To je jen jeden z mnoha vtipů kolujících po internetu, které vznikly na téma překvapivého fenoménu: vysoké poptávky po toaletním papíru, který v mnoha zemích světa zmizel z regálů a výjimkou nebyly ani rvačky o tenčící se zásoby.
Hromadění toaletního papíru je příkladem stádního chování, uvedla Britta Krahnová, která učí obchodní psychologii na Vyšší odborné škole v německém Sankt Augustinu. „Toto je chvíle maximální ztráty kontroly, maximální nejistoty a maximální změny. Nikdo neví, co má čekat,” dodala s tím, že lidé chtějí ztracenou kontrolu získat zpátky.
„Když se vyprodaly roušky a dezinfekční prostředky, prostě popadli, co mohli – něco, co se nezkazí. Toaletní papír se stal metaforou bezpečí, pokud ne přímo symbolem této koronavirové krize,” řekla Krahnová.
Po větší část své existence přitom většina lidstva neměla papír, kterým by si utíralo pozadí. Archeologické nálezy v nejstarším solném dole nedaleko rakouského Hallstattu naznačily, že v době bronzové sloužily jako toaletní papír listy devětsilu.
Nejstarší záznamy zmiňující se o toaletním papíru se našly v čínských análech z šestého století. Britský sinolog Joseph Needham (1900-1995) citoval čínského učence Jen Č’-tchueje, který v roce 589 napsal: „Papír, na kterém jsou citáty nebo komentáře z Pěti klasiků nebo jména ság, se neodvažuji použít k toaletním účelům.” Pět klasiků je soubor pěti základních konfuciánských textů uspořádaných Konfuciem.
V roce 851 jeden cestovatel napsal: „Číňané si nedělají příliš velkou starost s čistotou. Když dokončí potřebu, neomyjí se vodou, ale jen otřou papírem.”
V roce 1393 císařský soud v Nan-ťingu použil asi 720.000 archů toaletního papíru, přičemž jednotlivé archy měřily 60 krát 90 centimetrů. Sám císař Chung Wu a jeho rodina spotřebovali 15.000 archů „obzvláště jemného, parfémovaného toaletního papíru”.
Naopak ve středověké Evropě lidé používali na otírání zadnic staré hadry, kusy látek nebo chuchvalce vlny. Někdy se uchýlili k mechu, listí, senu a dokonce i ke slámě, napsala ve své knize “Papír: od řemesel po hromadnou výrobu” o toaletním papíru a historii “utírací kultury” Sabine Schachtnerová.
Vykopávky středověkých latrín ve starém hanzovním městě Tartu v nynějším Estonsku odkryly kousky látek používaných jako toaletní papír. Jejich odlišná kvalita vypovídá o společenském postavení domácnosti. Jemnější, měkčí vlněné látky natrhané na pruhy z každodenního oblečení – na nichž ještě místy zůstaly hedvábné výšivky – používaly bohaté rodiny. Chudí měli jen hrubé, prosté tkaniny.
Rozšíření novin a průmyslové výroby papíru byly posledním průlomem v používání této suroviny coby hygienického produktu. Splachovací záchody začaly být oblíbené ve druhé polovině 19. století a nejprve se rozšířily v Anglii. Jejich vznik si následně vyžádal výrobu speciálního papíru, který neucpával odpadní trubky.
ČTK, Deutsche Welle, ilustrační foto: www.itstissue.com/history-tastes-advertising-part-ii-toilet-paper/#
geekologie.com, , China Morning Post
Sběratelské aukce
