Děda sbíral známky, ona se chystá sbírat zážitky s „kachnou“ na Dakaru

Celý projekt se jmenuje DUCKAR a je spojením anglických slov DUCK (kachna) a DAKAR. Kdy vás tahle na první pohled bláznivá myšlenka – jet Rallye Dakar s Citroenem 2CV – napadla?

Popravdě, všechno se to začalo vloni na podzim a plán se poskládal letos v lednu. Do té doby byl Dakar pro mě takový vzdálený sen, který jsem nevěřila, že by se někdy vůbec mohl stát. Každý rok, když se jel, jsem ponocovala u televize a čekala na záběry… Ale vloni na podzim jsem se potkala na závodech veteránských aut, Rally Prague Revival, se závodnicí Ollie Roučkovou, která u nás byla projet auto před odjezdem na Dakar. Tak jsem se jí zeptala, jak je složité se na Dakar dostat. No pak se mi otočil svět…

Co se stalo?

Následovalo pár setkání a já si koupila letenku a vydala se na začátek toho letošního Dakaru podívat. Abych věděla, jak to vlastně vůbec vypadá, probíhá atd.. No a když už tam jednou jste, srdce vám prostě říká jediný, tady musíš stát na startu a musíš se tohohle zúčastnit! Hlava oproti tomu říká – máš hypotéku, na účtu nějakých 50 tis a chceš jet Dakar, na který potřebuješ aspoň milion a půl? Kde na to vezmeš? Zase se kvůli autům půjčíš peníze? To jsem udělala na začátku své závodní kariéry, kdy jsem si u banky půjčila peníze na svůj první a stále současný, závoďák. Jinak bych závodit nemohla.

Já všechno ale dělám srdcem, jak svou práci, tak i tenhle sport. Tak je vám asi jasné, jak to dopadlo…

A pak jste tedy začala přemýšlet o autě…

No, jelikož celou svou závodní kariéru závodím se značkou Citroën, tak jsem prostě musela vybrat auto mezi Citroëny. Do závodu Dakar Classic, což má být takový návrat k minulosti, navíc mohou startovat jen auta, která již historicky Dakar do 90tých let jela. Kamarádi mi třeba nabízeli, že mi postaví nebo půjčí Suzuki Samurai, nebo jiné auto, ale to by mi nedělalo takovou radost. Když už taková výzva, tak jsem chtěla auto, které je zajímavé, bude diváky a fanoušky bavit a mě to pak přinese dobrý pocit, že jsme mohli někoho naším bláznivým nápadem potěšit.

Proč zrovna „kachna“ a ne třeba VW Brouk nebo Citroen Mehari, který byl přeci jen do písku, i když spíše na pláže v Cannes, přímo konstruován…?

Kachna na to nevypadá, ale byla konstruována pro farmáře, aby mohli vozit zemědělské produkty přes pole na trh. „Původní požadavek zněl, aby vozidlo převezlo čtyři venkovany v dřevácích se slamáky na hlavě a pytel brambor přes zorané pole na trh rychlosti 60 km/h aniž by se rozbilo jen jedno jediné vejce v ošatce.“

Čili základ pro zdolání terénu tam je… Její základní světlá výška je celkem velká, zvedat se nebude muset o tolik, to je plus. A její ikonické naklánění ze strany na stranu, podle kterého také dostala přezdívku, je díky specifickému řešení tlumení a pérování, které je umístěno podélně pod autem, přes celou délku auta, od ramene k rameni.  A celkově to auto je velmi jednoduché, tudíž by mělo vzniknout i méně problémů a mělo by být jednoduché na opravení.

Je pravda, že s nasazením Citroënu 2CV automobilka kdysi počítala…

Vyráběli se typ 2CV SAHARA, který dnes patří spíše ke sběratelským kouskům. Vyrobeno jich bylo jen něco málo pod 700 kusů. Jejich specialita je v tom, že mají dva samostatné motory, jeden vepředu a jeden vzadu, které samostatně pohání přední a zadní kola. Každý motor má svou převodovku a svou nádrž. Jen řazení je spojené do jedné řadící páky. Celkově je to pak 4×4… Což by bylo rozhodně na Dakar výhoda, ale nevýhoda je ve spolehlivosti a sladění dvou samostatných motorů, možné poruchovosti a pak také v ceně. Mehari je taky krásný a spíše sběratelský kousek. No a brouk nezapadá do mé francouzské závislosti…

Jaká je historie Vaší „kachny“ a co se na ní musí předělat, aby mohla na trať vyrazit?

Moje Kachna je pořízená až letos v únoru, od pána z Prahy, který jí měl přes 10 let a stále s ní jezdil jako běžným autem. A jelikož potřeboval renovovat chalupu, tak byla kachna volná.

Já jsem s ní do června jezdila, na víkendy i na prezentace, abychom se co nejvíce sžili.  A teď přes prázdniny se na ní pracuje a připravuje se. Byl to trochu vrak, je z roku 1979, čili 44 let jezdí bez větších problémů nebo nějakých velkých repasí. Nejdříve šla kastle na klempírnu, kde se vyvařila, aby nebyla děravá. Mezitím se odstrojilo šasi a dalo se tedy kompletně nové, zesílené. Museli jsme zavřít střechu, místo plátěné dát hliník. A postupně se všechny díly rozeberou do šroubku, vyčistí nebo se dají nové a vrací se vše postupně zpět.

Co dělá kachně v podmínkách Dakaru největší potíž? Horko, písek nebo zrádný terén?

No to uvidíme. Asi největší otázkou budou pneumatiky. Kachna má úzká kola, tak řešíme, co bude lepší. Posloucháme různé názory a zatím tak přemýšlíme, jak udělat ze zdánlivé nevýhody výhodu.

Kachny ale v poušti a v terénu jezdí dodnes, pořádají se závody Afrika Raid, kde se jede pouští a terénem, čili musíme hledat informace a zjišťovat, co funguje a je už ověřené.

Budete startovat v kategorii Classic, tam se ale předpokládám nejede na čas…

Ano, kategorie Classic je taková přehlídka starých, ikonických vozů, které ale pořadatelé, co se týče trati a náročnosti, moc nešetří. Jedeme každý den 500 – 800 kilometrů, v terénu, v řečištích, písku, v horku, mokru, zimě. Startujeme v šest hodin ráno, večer dojíždíme třeba mezi čtvrtou a šestou, když není větší problém. A nejedeme na rychlost, ale na orientaci a pravidelnost. Musíme přesně dodržovat itinerář, nesmíme moc bloudit a musíme se co nejvíce snažit dodržet předepsanou průměrnou rychlost na měřené úseky – respektive v cíli musíme být přesně v předepsanou minutu, ani ne dříve, ani ne později, za to pak dostaneme trestné body. Takže tady je stěžejní dobře navigovat, na což mám super zkušenou navigátorku, Lucku Engovou a jet hlavou, takže nikde nic nerozbít a nepíchat kola.

Co všechno můžete nebo naopak musíte mít v autě s sebou?

Musíme mít s sebou svačinu, minimálně pět litrů vody a teplé oblečení, kdybychom někde v poušti uvízly. Musíme mít velkou, předepsanou lékárničku, dvě rezervní kola a nářadí. A určitě budeme mít powerbanku a nějaké peníze. A ještě s námi v autě budou všichni fanoušci, kteří nám finančně přispějí a podepíšou si za to auto!

V autě nebudete sama, ale máte zajímavou spolujezdkyni. Lucii Engovou, sestru jednoho z našich neslavnějších závodníků Tomáše Engeho. Jak jste se daly dohromady?

Známe se ze závodů v rally, ještě z doby, kdy v historicích navigovala svého taťku, slavného závodníka Břetislava Engeho. A teď aktuálně závodí s bráchou Tomášem v mistrovství ČR v rally s Toyotou GR Yaris od HS Automobil team. Vím, že Lucka má k starým autům cit a současně je to holka do nepohody, tak když jsme se potkaly v květnu na výstavě aut, tak jsem se jí prostě zeptala, co dělá po Vánocích… A jelikož je taky srdcem závodník a Dakar je pro ní taky sen, tak bylo jasno.

Cestu financujete částečně přes sbírku na portálu donio.cz. Pokud se vás někdo rozhodne podpořit, jak může přispět a jaké za příspěvek nabízíte odměny?  

Tahle cesta, i samotná renovace auta je obrovsky finančně náročná.  A když jsem na sociálních sítích zveřejnila tenhle nápad, spoustu kamarádů mi psalo, že mi pomůžou a přispějí, aby pak mohli v lednu vidět Kachnu na Dakaru. Na portálu DONIO.cz tak může kdokoliv přispět, anonymně nebo pod svým jménem, jakoukoliv částku. A aby to nebylo „zadarmo“ k různým hodnotám příspěvku jsem vymyslela různé odměny, které jsem vyrobila, nebo s nimi pomohl někdo z mých kamarádů.

Všechny vybrané peníze půjdou do Kachny. Každý, kdo přispěje, se pak v lednu může dívat na Dakar s pocitem, že díky němu můžeme jet. A to není klišé, je to pravda. Každé koruny si vážíme a je to pro nás obrovská pomoc. Projekt můžete najít na odkaze zde.

Upravenou kachnu a celou cestu na Dakar představíte i na letošním veletrhu Sběratel. Co vy sama sbíráte?

Ano, na veletrh už se těšíme! Můj děda byl sběratel, sbíral známky a poštovní razítka. Jako malá si pamatuju, jak jsme v páře nad hrncem sundávali z dopisů známky a zakládali je do alba. To na mě ale děda nepřenesl. Ale dá se říct, že jsem takový sběratel aut: Mám tři Citroëny (Kachnu, Saxo a pak novu závodní DS3), dvě škodovky (Oktávku z 96 roku a novou Oktávku pracovní ) a k tomu vlek na převážení vozů. Jsem ale sběratel bez garáže, ta by se mi hodila, abych měla kde všechna auta pěkně pod střechou parkovat. Teď mám jedno auto u mamky doma v garáži, další na chalupě, jiné u přátel. Zatím mi to trpí, ale zbavovat se jich nechci, mám ke každému z nich srdeční vztah. Myslím, že sběratelé dobře ví, o čem mluvím…

red, foto archiv Báry Holické a veletrh Sběratel

• veletrh Sběratel
• youngtimery

Související články