Sberatel.info
16. dubna, 2020
Druhý typ v dějinách Volkswagenu po „brouku” se brzy stal pojmem. Na malé ploše nabídl prostorný interiér a také lepší aerodynamický odpor, než měla většina tehdejších osobních vozidel. T1 ve velkém počtu mířil na export a získal tak řadu přezdívek. V USA si jej zamilovaly hippies – děti květin, které mu říkaly hippie mobile, combie či love machina of delight.
Vývoj auta inicioval nizozemský dovozce volkswagenů Ben Pon, když v roce 1946 při návštěvě Wolfsburgu uviděl primitivní dodávku na podvozku „brouka”. Počítal s vysunutím sedadla řidiče zcela vpřed a nosností kolem 700 kg při hmotnosti dodávky 1500 kg.
„Té-jednička” se ihned zpočátku vyráběla jako dodávka, otevřený valníček a minibus. Minibus se stal základem pro nejrůznější kempingové úpravy. Oblibu si malý bus získával především díky svému designu a provozní nenáročnosti.
Celosvětový zájem o T1, zvaný také „ponorka”, rychle rostl, proto se výroba v roce 1956 přesunula do Hannoveru. Za 17 let jich vyjelo 1,82 milionů. Osobní verze kombi měla tři řady sedadel, následoval mikrobus (od května 1950) a za vrchol luxusního cestování platilo provedení Deluxe z června 1951.
Stejně jako „broukovi“ pomohly T1 k obrovské popularitě v USA tiskové inzeráty reklamní agentury DDB, jež dnes patří do zlatého fondu světové reklamy. Volkswagen si v nich dělal legraci sám ze sebe, jak je proti obrovským nabubřelým americkým kárám malý a komický, ovšem také praktický, úsporný a vlastně strašně roztomilý…
ČTK, JJ, foto: archiv